Otec a jeho dcera kráčí nocí. Doprovázejí je mdlá světélka lamp.
Cesta
"Tati a proč tam musíme?" "Protože jsi moc zlobila." "A budu tam dlouho?" "Ano. Myslím že ano." "A už tam budeme?" "Ještě chvilku vydrž." "Mohli bychom jít trošku pomaleji?" "Ne." "A proč? Už mě bolí nožičky." "Adélo, prostě ne!" "Měla dnes přijít Kamila. Chtěli jsme si hrát s panenkama." "Tak si hrát nebudete, no. Panenky už nebudeš potřebovat." "Jsou moje..." "Teď už ne, teď už jsou kontejneru." "Kdo je kontejner?" "Popelnice." "Aha." "Vidíš? Tady doleva a támhle rovně už to je." "A tam teď budu bydlet?" "To já nevim. Rychle, dělej, pospíchám do práce." "A půjdu někdy ještě domů? Budu ještě někdy s tebou a s maminkou?" "Ne." "A proč?" sedmileté dítě začalo vzlykat. "Neměla jsi zabíjet maminku."