Urval bych si vlasy abych už necejtil veškerý trhliny bolesti ale stejně si vždycky naběhnu sám na poslední ráno cítím se jako bych si střelil do žíly kus starý horečky ze který se nevyspíš nevypiješ nevyžiješ ve dvě ráno drcenej vlastní psavostí toužebnou lítostí nad sebou samym samotou /ironickou/ trochu i důvodnou se svym tělem /ano/ kterou si můžu maximálně tak nechat natisknout a udělat z ní plakát na zeď přímo vedle svýho děsivýho ksichtu abych se do obojího moh zatepla trefovat šipkama šílenství i když se bojím že mi ten noční had ukousne bez milosti hlavu
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Pan Japko', 07.07.2009 02:04.