Krajina pozvedla

kalíšek s cáry mlhy.

Je brzo po přípitku.

Krápníky vody,

chladivé šňůry perel,

hlavami dolů visí.

A brána sněhu

si rozestlala postel.

Kolik že dalších kroků

z naší velké žízně,

kolik jsme odevzdali

celníkům kalendáře?

A hrozny vína

vychrtlé touhou

zůstaly ve škarpě ležet,

nahé jak pravdy -

jednou i navždy

promlčené.