seděla na posteli a smutně se usmívala na zrezivělé odpolední slunce za oknem a na chvíli jí tolik nevadilo že neznala skoro nic jiného než svůj pokoj a věci v něm
na parapetu ležely dva zvadlé tulipány a na záclony se chytala melancholie ve tmavých stěnách místnosti zely krvavé rány a pronikající pocity v barvách sépie
tiskla k sobě polštář a v jejím snědém obličeji se odrážel ten unavený sluneční svit rytmickými pohyby a průsvitnou beznadějí jako by tak trochu ožíval celý byt