maluješ si duši levnou tužkou na obočí bývalým milencům vyprávíš o těch současných s důstojným úsměvem vozíš se na kolotoči zpíváš si v dešti ale čekáš až se vyjasní
asi bych nelhal kdybych ti vyznal lásku ale mohli bychom to oba špatně pochopit je to jako nesouvislé dráždění démona
když bílý koberec poliješ červeným vínem zasypeš jej solí abys měla čisté svědomí a pak se na něm miluješ s vlastním stínem abys mohla dělat že tě jen tak něco nezlomí
asi bych nelhal kdybych ti vyznal lásku ale co – mlčením jistě také nic nezkazím v noci v prázdné tramvaji dráždění démona