omámený vůní asfaltu dívám se jak unavené slunce svítí na vlnitý plech poslouchám jak bublavě šumí bezvětří kulhám někam dál s pytlem beznaděje na zádech
na bílé lavičce v jiné části města sedí pán a ukazuje na konec ulice kde mlhaví obři z hlíny a železa chraplavě halekají a zdvihají pravice
můžeme lhostejně chodit kolem plamenů?
obklopuje mě lepkavá noční můra všechno chutná jako citronová kůra někdo se snaží rozkousat moji duši a já jen šeptám že ti to dneska sluší