Fyzikové říkají: díry, to nejsou absence částic, ale částice pohybující se rychleji než světlo. Létající řitě, rychlé vagíny...

Deleuze, Guattari, Tisíc plošin

Advokátku jsem poznal náhodou. Ta náhoda ale není pro věc podstatná.

Několikrát jsem se s ní sešel, abych utloukl čas. (Později se ukázalo, že čas byl utlučen zvlášť brutálním způsobem.) Podlehl jsem sebelásce, protože mě advokátka několikrát za večer požádala, abych si ji vzal. A ten bezprostřední zájem způsobil, proč se setkání opakovala.

Rozhodl jsem se advokátku vzít do galerie. Konala se vernisáž a po úvodním slovu se volně utvářely skupinky diskutujících. Tu někdo pronesl nějakou pravděpodobně výstřední větu. Advokátka do kruhu skloněných návštěvníků pronesla: "To je skifi!" Napříště jsem již advokátku do galerie a jiných podobných míst nevodil.

Uplynul nějaký čas, advokátka mi představila svého hyperaktivního syna, se kterým by každý gorilí samec okamžitě mrštil o stěnu. Oklešťující moc lidských zákonů mi to neumožnila.

Skrze advokátku stále do sebe zamilován troufal jsem si občas myslet na poezii. Když jsem na ni myslel hlasitě, vpadla mi do Holanovy expresivní Ódy na radost slovy: "To tam není, to tam nemůže být..." Když jsem na ni myslel tiše, začala mluvit o rodinné návštěvě drahé restaurace: "... a přinesli nám hovězí pupek ..." 

Jednoho dne vypadala ustaraně. Čyřicátnice si začala stěžovat na to, že kabelky Louis Vuitton už má hodně mladých děvčat, ovšem prý nejde o kabelky pravé, a tak jí, majitelce pravé kabelky, dělají ostudu. Rozhodla se tedy přejít k jiné světové značce, aby v davu - přes svůj necelý metr padesát - byla viditelná. Nekontroval jsem Lipovetského postřehem o demokratizaci luxusu, protože by nejprve musela znovu a bez intervence rodičů dokončit devátou třídu. Nepřipomínal jsem jí samozřejmě ani to, že když byla ve věku těch děvčat, vzala si právě kvůli takové kabelce o třicet let staršího výčepního.  

A pak se rozhodla pořídit si webové stránky. Za několik dnů jsem zjistil, že s čínskou důsledností zkopírovala ty mé slovo od slova. Pod těch několik chyb, které si ve svém textu stejně neodpustila (tedy samozřejmě její nemotorný webmaster, ona sama uměla jen otevřít word a e-mail), se podepsala céčkem v kroužku. Autorským právem se tedy evidentně neživila.

Po této akci provedla ještě něco dalšího, co by se laickým jazykem dalo nazvat krádeží, ale eufemistické zákony pro to mají jiná označení. Nemá smysl se tím zdržovat.

A najednou střízlivost. Ozval jsem se a požadoval vysvětlení. Pozoroval jsem křičící parodontická ústa, v nichž byly zuby nasázeny v odstupech, že by namísto mezizubního kartáčku mohla používat záchodovou štětku. Bylo mi zle. Znáte tu situaci: chytíte zloděje, řeknete mu, aby věc vrátil, a očekávate alespoň skolněnou hlavu; namísto toho přijde hlučné obvinění, plivanec do tváře.

Při vědomí školní poučky literra scripta manet jsem advokátku požádal o vysvětlení písemně. Její e-mail začínal: "... považuji to z tvé strany za nehorázné obviňování mé osoby ..." a pokračoval mimo jiné i takto: "... věc prodiskutuji s odborníky a zaujmu stanovisko."

Zjištění, že advokátka potřebuje odbornou pomoc při čtení, mě teď už nepřekvapilo. Nakonec pohrozila kárnou komisí komory, kterou pravděpodobně žádá o pomoc i při výměně plínek, a stáhla se zase do chlívku své osoby.