Dílo #3337
Autor:beepee
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Vázané verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:10.02.2004 18:32
Počet návštěv:1413
Počet názorů:12
Hodnocení:7
Patří do sbírky:Políbena mým Múzou

Svět u dvou sluncí
Máme dva světy své,
každý svůj obíháme,
i když jsou vzdálené,
někdy se dotýkáme.

Zrcadlo hladiny
rukama prosíváme
a v ryby zakleti
věčně se dotýkáme.

Hranice střežené,
hvězdami poseté meze,
přes dráty ostnaté
jen ve snu dotýkáme se.

Názory čtenářů
11.02.2004 08:10
Gejza Horvát
Mě se to líbí. *
11.02.2004 21:00
avatarM
Hranice střežené,
hvězdami seté meze,
přes dráty ostnaté
snem jdeme k něze....(nebo )...vstříc jdeme něze

13.02.2004 08:38
beepee
Souhrnné vyjádření k některým neveřejným názorům:
(jistě ještě přibydou, tak ať mají kritici jasno) ;)

Ano, poslední sloka vybočuje z rytmu, ale to proto, že taky kontrastuje obsahem, je všeobecně nepříjemná, tak proč ne rytmem?
A ošizená? Ne, to není.
avatarM - fajn protinávrh, ale přesně tak to vypadat nemělo.
:)
díky vám všem, s reflexí se pracuje mnohem lépe!
14.02.2004 22:34
kmínek
* tip
23.02.2004 09:09
Adriana
*
13.04.2004 00:31
Stevenson
i presto, ten vypadek mi trochu vadi.(
29.06.2004 00:50
Zamračený_mnich
Poslední strofa jakž takž...
01.07.2004 12:09
Seregil
Heršvec... to je kousek...*

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)