| Dílo #2537 |
|---|
| Autor: | Polly |
| Datum publikace: | 17.01.2004 10:24 |
| Počet návštěv: | 1432 |
| Počet názorů: | 9 |
| Hodnocení: | 7 |
| Prolog |
|---|
| „když zavřeš oči, v hlavě se zhasne...“ |
|
| v_hlavě |
| V paláci bylo ticho k zalknutí, snášelo se v hustých chuchvalcích na zkostnatělá těla soch a obrazů, stékalo podél stěn a nedalo spát hladovým krysám, které se v myšlenkách procházely kruhovým sálem a zvedaly suchem zuhelnatělé čumáčky k neviditelnému stropu. Svět za širokými zdmi mžoural do místnosti skrz prachem zaslepená okna a vytvářel tak dojem nikdy nekončícího podzimního stmívání.
Napětí den za dnem snižovalo práh únosnosti, a tak se jednoho dne stalo, že palác nevydržel nápor nehybného bezživota a s hlasitým sípěním se nadechl těžkého vzduchu, který začal vířit prostorem a shazoval lhostejné pózy kamenných torz a zkrabatělých tváří. Rozpálená těla živočichů se zděšeně tiskla k sobě a zrůžovělé ocásky se ze strachu obtáčely kolem prošoupaných tlapiček se zakrnělými drápky.
Poslední kapkou v poháru symfonie palácové zběsilosti byl pád obrovského křišťálového lustru, který se zřítil z takové výšky, že o něm krysy doposud neměly ani ponětí. Páry lesknoucích se očí překvapeně sledovaly poslední cestu monstrózní ozdoby paláce. Podlaha rozevřela propast své kamenné náruče a na okamžik splynuly ve studeném objetí. Křišťálové ruce se roztříštily na tisíce drobných střepinek a každý z nich vydal ostrý skleněný výkřik.
Krysy byly tak ochromené strachem, že jim ztuhla krev v žilách a do elegie naříkajících zrcadel se přidalo lupání praskajících ušních bubínků.
Palác se zdánlivě zklidnil ve svém napětí a stáhl se zpět do tiché formální přítomnosti. Krysy však vycítily nastávající nebezpečí, divoce pobíhaly kolem a pokoušely se vyhýbat úlomkům padajícího stropu.
Náhlý neznámý zvuk je však uvedl do další nehybné strnulosti. Do šera vplul žlutý paprsek světla a nestoudně se roztančil na zarudlých vypelichaných kůžích. Udivené krysy se náhle ocitly přímo před rozšklebenou dírou ve zbořené zdi a mžouraly do oslepujícího neznáma, které představovalo možnost úniku. |
|
| Epilog |
|
Brzy po tom, co se rozvířený prach vrátil do narušené nehybnosti, uklidnily se i krysy a nechaly se přikrýt důvěrně dusivým tichem v troskách paláce.
|
|
Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'Polly', 17.01.2004 10:39.
| Názory čtenářů |
17.01.2004 10:57
 fungus2
|
Skvěle se to četlo! TIP |
17.01.2004 16:41
pavson
|
Tohle bych v hlavě mít nechtěl... Dobrá alegorie, ale možná by čtenáři prospělo bez nápovědy, aby na to musel přijít sám.
* |
17.01.2004 18:42
mari
|
výborně napsaný*
PS: Polly wants a cracker..
 |
17.01.2004 18:58
Polly
|
ty jo
dik!
 |
18.01.2004 17:27
Hester
|
* |
18.01.2004 20:25
 Seregil
|
Ano,,,,,,,,,,,,,, avizuji dále... |
18.01.2004 22:44
pilgrim
|
hezky |
14.06.2004 12:30
Honey
|
paráda.. je to jak úryvek z kvalitní knížky... tohle dílo si myslim že patří mezi právě taková díla, nad kterýma by se dalo hvízdnout obdivem... Díky |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|