Dílo #51166
Autor:Megan
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:21.08.2008 16:00
Počet návštěv:684
Počet názorů:5
Hodnocení:3
Patří do sbírky:Pod postelí

Tátovi

Roste
Roste
Roste
Roste
mi dítě a moje břicho roste s ním
pomalu
pomalu, ale jistě
zvětšuje se mé břímě
prý z lásky
a zatím pro ostudu

já volám: "táto"
a ono už : "ty hajzle"
a na mě: "nevšímej si ho, utřu ti slzy,
mámo!"

 
A jak ho kolíbám
a jak ho objímám
a jak ho líbám
a jak ho hlídám

Všichni nám závidí
to co se nevidí
to co se neprodá
to co se nekoupí

Ale nikdo se s náma nebaví!
Lhala bych, že nám to nevadí.
Lhala bych, že nám nechybí...
....š, táto!

Názory čtenářů
21.08.2008 18:26
opicka
21.08.2008 19:34
pečenej vařenej
Jsem se to snažil leta odkecat, ale dítě nepotřebuje jen předvést dva (zdánlivě) protichůdný způsoby přístupu k životu. Musí je dostat i od dvou rozdílnej lidí, jinak to nepobere správně. Ovšem dnes dožívající model rodiny je z větší části vadnej. A co už vůbec nechtěj lidi slyšet, že genetickej otec je z mnoha důvodů pro výchovu dítěte ne uplně vhodnej. Blíží se doba novejch podob soužití párů dvojpohlavních organismů jménem lidi. Mám to rozpracovaný do románu důsledně, tady jen odkaz na jednu z dílčích alternativ:
http://www.literra.cz/moduly/autor/php/dilo.php?dilo_id=49566
22.08.2008 19:44
johanna
smutný.. ale už to tak bejvá
30.08.2008 10:50
meteor
drsne

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)