Tady jsi. Schvácená tvář za barem
hotelu H. Bije dvanáct, včerejší make-up
nedoléhá, zpožďuje pohyb, až se zdá,
že nemluvíš. Slyším ves. Staříčka brousit srp,
nadávat slepicím a déšť, který přijde.  
Tady jsi, za barem svého hotelu, se svými hosty.

 

 

 

Na černém skle cestují vody, venku se svítí.
Venku lije. Obličej uvnitř je příliš bledý, aby žil.
Zmáčený vidím kusy těl v míhavém světle,
pohyby tanců, hýbání torz. Jediná celá jsi ty.
Jediný obličej.

 

 

 

Tančíme přes sklo. Já s deštěm,
ty se škraboškami, pohledná tajemství
jsou mezi námi. Ještě pár let a sžijeme se.
Ještě pár tanců a bude líp. Ze vsi se táhne
příšerné ticho. Hotel spí. Se svými hosty.
Milovaná.