Znáš jen tmu a kolem hlasy,
k těm až časem přidáš tváře,
uvězněná v té z nejkrásnějších cel,
nohou žehlíš bříško mámi,
ta za odměnu hladí tvůj svět.

Něčí ruce, nemluvně co mrká na svět,
do měkkého ustlání vložily,
Velebena v pápěří,
ještě s křídly anděla,
na pletení copů máš zatím čas.

Tančení koníků na římse nebe,
objetí z růžových krajek
přes ty pohled je veselý,
to malé stvoření z lásky je zrození,
pár jarních vzlyků pro potěchu,
kolébka v náručí slunečního svitu,
tvá první stanice štěstí.