A nedala by sis hvězdu snů,
co zářila mi do horkýho rána?

A co takhle jen tak tančit
a vysmívat se temnejm zábleskům.

Anebo bys chtěla usínat při bubnech,
co vypouštěj krásu bez slz?

Nebo jen šeptat slova vodě,
která hladí tě po tváři,
stejně jako já,
když líbal jsem tě.

Hlavně se nestaň opičkou na gumě,
aby ses nemusela houpat na něčím prstu.
Nebo pod světlem lampičky odhalovat srásu motýlích křídel
a trpět v provazovym bludišti.

(Nikdy jsem nechtěl pít krev andělů a vždycky jsem se bál jejich očí.)

Hvězdo očí mých nezapomeň,
že chci anděla jako jsi ty,
pro víc než jen moment lásky.

Něžně kousat do rtů,
který hladil jsem raním deštěm.
Žužlat ušní lalůček
a koupat se v šálku čaje.

A bříška prstů letící po stehnech,
chtěli jen poznat nádheru tvého těla
A jazykem hladit ňadra s kapičkami potu.

A pak pohled do hlubokých hnědých očí,
který se začali oddávat touze.
A kdaždý dotek a každá vteřina byli delší než tisíc nocí,
co schoval jsem je pod oknem v kopretinách.

A jako loďka v moři bych chtěl plout ve tvém srdci a hledat konec cest co plní přání,
který jsi měla jako malá holka.

Na nich skrytá tajemství, který chci najít místo labutích křídel.