| Srdcová lyrika pro smutného prince |
|---|
Divoce zhltals dužinu,
kde zbyla jen skvrna…
… ta bolavá proláklina v dechu.
Netřeba žasnout, jen milovat,
když v pokojích voní máta,
kouř …
Na papíře princ.
Tah šedou pastelkou, víš
tvůj půvab nikdy nevykreslí.
A stejně je to zvláštní pocit,
jakoby
dětské hrabičky zadrhly se o hruď.
Mužský hlas zpíval o cestě domů.
O víně,
sadu vonícím po letních prázdninách,
kdy pohledy laně se starostlivě chvějí.
Netvař se víc jak smutný
princ,
máš odvahu z květů kopretin
písně o tom,
že máme sen i trpkost hlasu,
když v slzách smíme sát si rty.
Řekla bych ti poslouchej,
chorály zpívají o umělcích.
Pst! Tak tiše vnímej smích,
až spočítám stébla suché trávy
které nás dělí.
Ach, ten sen.
Kéž by šly jen zesvětlit,
poslední tahy obrazců z hlavy.
Sedím tu dlouho, přemýšlím
o tvé lásce k dětem
a svém strachu z meluzín.
Proplétání dlaní vzduchem,
marné to honění za draky…
O hodně let dřív…
bych už jen za to tě měla ráda.
Nebudeš věřit, co všechno má ruka dokáže
kreslit.
Když myslí, že zraje samota. |
|
| Názory čtenářů |
19.06.2010 11:46
 Faun 
|
Je tak hodně archaismů a jakoby "ošuntělých" frází, ale mě to zvláštním způsobem pohladilo. Líbí se mi T* |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|