nebyla špetka zvědavosti
na čmáranice ze záchoda
lihovkou psáno, že jsem jedno velké klišé
nabubřelé, okrasné
pichlavé jak špendlík
ta šeď je tedy
opravdu krásná obloha
to vám teda povím
kéž mít tak operní hlas či planoucího ducha
hned by se smutnilo vznešeněji
mít tak trochu
alespoň ten měsíc
hned by se věřilo, že vznešenější než-li smutek
jsou kusy sežvýkané pomlázky mé hravé mainské kočky
těch skrytých her a smíchů
je v ní mnohem víc jenže zas tu není místo ani pro mou spadlou cigaretu
těsně u koše snad
jsou to maličkosti,
nechali mě ji žmoulat v prstech, abych prý něco cítila…
ty sliny z ní se vpily dávno do země
a sirka z šatny
vůní připomíná svátek zemřelých
píší tam
a holky ryjí nehty
že
jsem jedno velké klišé
nabubřelé, domýšlivé
přesto nějak sterilní
živené jen z vody
jen trochu odvahy a
budeme tvrdit, že zabývat se loutkami je hřích
zbývá jen kývat minulosti, pravda
bez vlastní páteře a očí
jsou lidé sakra směšní |
