Tak vidíš.

Směju se, protože
jsem ještě nikdy nerrrrrrráčkovala v básni
Tak neseď a neříkej, že
jsi zasmušilý poeta
či cvok

já taky blázním a snažím se být barevná.
Vždyť můžeme jen
počítat hvězdy a zapouštět barvy
do papírů…! Přičichnout k mátě nebo levanduli.
Říkal jsi, že
 dávají volnost tvým vzpomínkám…

Pojď za mnou.

Podívej, obloha je zase plná peřin, do kterých jsem brečela,
když ve škole říkali,
že neumím sprrrrrávně rrrrrrecitovat…

Smáli se mému snu a já se smála, že nemají žádný …

a teď se směju zase, protože,
je to poprvé co můžu snít o verších
každou noc, z každé strany
vypráví je někdo jiný

Pak z toho blouzním a ráno se na tebe mračím hůř,
než kdybych snědla ten jogurt dva měsíce starý…

Ale ono je to všechno pořád tak trochu štěstí,
víš.

Vždyť přece
nikdo se nám klanět nemusí,
abychom byli
nejkrásnější ve svém světě.


Ruku v ruce šťastní.