Zpíváš ty záhady podzimních očí.

Tak divně se díváš, když vzlykám slova:

"Dovol mi naposled otočit tvář"

Již brzy si zatančím na váze bytí,
kde tichá zem mi vlasy sváže.


Pojď, pobloumáme po okolí.


Chci vidět ten kostel na Měsíci.


Krátery strachu

mají mši.





Pospíchám,


jen trochu,



jen chvíli


/na modlení/



V okenních tabulkách prasklinky zvolím.

Tak zvláštně voní lid beze jmen.



V motýlích přáních

/žádám rozhřešení/



před chvílí než se


obejmem.



***



Stín na stropě nám píše závěť.

/jsi to ty/




V předehrách kráska,



v závěrech děvka




z okoralých kostí.