jak prázdná schránka
domnělého příkoří
vyhořelé nitro
doutná mi do očí
ticho plazí se po stěnách
ani hluk zvenčí
dovnitř se nedotluče
tluče ještě uvnitř?mechanika pohybu
naučená stejně
jako ranní vstávání
když nad hvězdami
zavře se modré nebe
a kotouč vydá se
stereotypně na pochodjak otrok lákán
přílivem slunce jasu
prázdnou ulicí
v zádech tma na rozhraní
nočního života
denní smrti
z uzdy systému
touhy po obživě
vystřihnu se zas
do snění prosíc
ještě ne, nepřicházej
ranní kuropění