LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #2257
Autor:	řeka
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Jiné
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	06.01.2004 11:37
Počet návštěv:	1251
Počet názorů:	8
Hodnocení:	5

Prolog

umlčení

Přes sebe

Řekni ještě trochu víc

proč stíráš javor z nohavic

a kde se slovem ruší tón

proč dnem se vlní lampión

Ty naše říkačky, pro Kačky. Našla jsem Tvou botu, má milá...Voněla po zimě, ale stejně hřála medem. Už jsem zjistila, kolik chci mít v životě dětí. Vlastně asi jenom jedno. A měl by to být kluk. To víš, pak mu budu muset jemně vysvětlit, jak se píší správný dopisy. Když naše písmo hledá ozvěnu a ...Ale to už jsi někde slyšela, že jo...Na tom nádraží, třeba.
Je to divný, ale v mých snech máš žlutou hlavu. Tolikrát mě to zachránilo. Stejně jako ten ohmataný sešit. Kreslím do něj pohlednice, asi to jinak neumím....
A pít se mi bez tebe taky nechce.
Dobře, odhalilas mi záda. Pokaždý když jdu, zabořím nos do země...Jéje, začínám zas klišovatět....To je nějaký jarní pnutí v žilách...Ale když teda ten nos obtisknu v chodníku, tak si uvědomím, že něco tady stejně zůstane... Že nejsme zas takový NIC...
Když ty říkáš, že by nám už chyběl jen MUF:)to asi jo...Jů a Helé k pohledání...No představ si nás, jak chodíme centrem Tlustýho města...Dobrý fór, že? Tu masku Ti pošlu příště...s lístkem. A stejně nedojedeš a já toho Mufa budu muset shánět sama. Ale já se za to na Tebe nezlobím...
Já už se vůbec nezlobím, jen jsem otrávená...Decentně. Přestanu asi na chvíli běhat kolem zdi.

Jako by provaz nestačil

na rozetnutí našich žil

a v městech víří bláznů sbor

jsme vážně jenom jeden tvor?