LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #53239
Autor:	LaGaviota
Druh:	Tvorba
Kategorie:	Próza/Povídka
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	05.11.2008 17:05
Počet návštěv:	1036
Počet názorů:	18
Hodnocení:	1 2 1 1 1

Ovocné mámení v letní Praze

Seděly jsme s Martinou v příjemné kavárno-čajovně-galerii U Božího mlýna. Prohlížela jsem si obrazy na stěnách a přemýšlela o tom, co hledám v očích mužů, když pohled toho jednoho byl už víc než půl roku nenávratně pryč.
„Vídeňskou kávu a neperlivou minerálku,“ objednala si Martina, když přišla obsluha.
„A pro vás?“ zeptal se mě číšník. Byl vysoký, statný a vlasy měl stažené do dlouhého copu, ze kterého mu vyskočily dvě, tři lokny.
„Prosím vás, podáváte maté v té speciální nádobě s brčkem nebo bez brčka?“ zeptala jsem se ho bez mrknutí.
Povytáhl obočí a odpověděl:
„A to by jste si ho chtěla jako nalít přímo vařící do krku nebo jak?“ otočil se a energicky odešel.

Martině přišla na mobil zpráva.
„Píše, že už je vykoupaný a navoněný a míří přímo za náma. Pytel na hlavě prej nemá.“
Zakroutila jsem hlavou a sledovala dál skupinku lidí s párem krásných, flekatých, bíločerných dalmatínů.
„Uvidíš, je prostě fajn. Je strašně charismatický,“ a začala vyjmenovávat další kvality kamaráda, se kterým jsme se měly ten večer sejít.

„Ahojte, krasavice!“ pozdravil, když přišel.
Byl menší, s veselýma očima a plný elánu. Měl na sobě oranžové tričko a svetr uvázaný kolem pasu.
Martina mě s Vaškem představila a začala si s ním povídat o plánech na blížící se dobu dovolených.
„Já jsem vám to nechtěl říkat, Martinko, ale nepřišel jsem dveřmi, takže si mě obsluha nevšimla,“ vtipkoval, když číšník stále otálel, aby se přišel zeptat na jeho objednávku.

Později nám Vašek vysvětlil, jak muži sklízí ovoce. Obě nás zajímala jeho teorie o sběru jahůdek, broskviček a melounků. Diskutovali jsme o tématu sběru až do doby, než jsme zaplatili.

„Fazolo, nepůjdem se ještě projít podél Vltavy?“ zeptal se mě Vašek.
Martina už spěchala na svou tramvaj, která právě dojela do zastávky. Ještě nám stihla zamávat přes sklo a už mizela obloukem na náměstí Míru a pak dál, až na Orionku.
„Proč ne, je příjemně,“ souhlasila jsem , aniž bych se podivovala nad tím, jak mě oslovil.
„Vezmeme to přes Legerovu ulici, směrem na Nusle,“ vysvětloval mi. Začal mi tak říkat asi proto, že jsem nepatřila k žádnému druhu ovoce, který sbíral.
„Fazolo, doprovodím tě až na Braník nebo jestli budeš chtít tak ti pak zavolám taxi,“ a chytl mě za ruku.

„Půjdeš ke mně ještě na skleničku?“ zeptal se.
Sedli jsme si na jednu z laviček na Folimance. Kousek od nás byl most sebevrahů. Na silnicích nebyl žádný provoz. Jen kolem pouličních světel se rojila hejna neúnavných mušek, které bzučely do ticha.
„Ne, už pojedu,“ odpověděla jsem.
Bylo mi teplo a cítila jsem se příliš sama. Navíc jeho oči zářily jako komety, jen na ně nasednout a odletět daleko z naší galaxie.
Taxikář přijel do dvaceti minut a odvezl mě domů. Podprsenku jsem si pečlivě složila do kabelky.

Následující dny mi Vašek napsal desítky smsek. Jednou za mnou dokonce do hodiny přijel, aby mě mohl na chvíli vidět. Chtěla jsem být sama, ale moc mi to nevěřil, když se díval na kočkovitou šelmu, levharta, kterého jsem měla na tričku.

O týden později se Martina domluvila s Vaškem na další večer. Byla sobota a my jsme čekaly v parku na náměstí Míru.
„Ahojte, jak se vede?“ vítal nás. Zkoumavě jsem si ho prohlížela, protože už dva dny jsem nereagovala na jeho zprávy a telefonáty.
Odpověděla jsem i za Martinu:
„Těšíme se na dobré víno,“ a zamířili jsme opět k Božím mlýnům.
Martina skoro nemluvila. Radek, co přišel s Vaškem, taky ne. Byla mezi nimi tichá dohoda, které jsem prozatím nerozuměla.

„Tak co si dáme na úvod, Fazolo?“ zeptal se mě Vašek jako nějaké na slovo vzaté osoby.
Objednala jsem láhev bílého, výběr hroznů.

Na stole začal vibrovat Radkův telefon a on nevěděl, co s ním. Vašek ho vzal, představil se a začal si povídat s paní na druhém konci:
„Radek spí ve vedlejším pokoji. Nezlobte se, ale nebudu ho budit. Já jsem mu říkal, aby jel domů. Ano, chápu vás, ale jeden večer vám snad nebude chybět, nebo ano?“
Vzala jsem si skleničku a zamířila na bar. Nechtěla se mi ta konverzace poslouchat.
„Co se děje? Už vás to tam nebaví?“ zeptal se mě dlouhovlasý číšník, který měl tentokrát všechny kadeře pevně svázané.
„Ale jedna stíhačka, co někoho hledá a volá,“ mávla jsem rukou a zaujatě si prohlížela pohozené kresby na stole.
„No vidíte, takhle to je. Jeden z důvodů, proč jsem se rozvedl!“ řekl mi a vychutnával si víno ve skleničce.
„Jo? Já jsem svobodná a nezadaná,“ nepromeškala jsem svou příležitost o sobě prozradit víc, než jsem měla, ale hned jsem dodala, „ Co to je za kresby?“
Chvíli se na mě beze slov díval a potom řekl:
„Nechal je tu pro mě jeden výtvarník. Některé tu vystavíme a jednu bych si chtěl koupit, “ a vytáhl z hromady tmavou kresbu.
„Tahle by se mi hodila do ložnice, “ a ukazoval mi postavu zahalené beduínky, která stála v popředí a za ní byla ještě další, černá, ženská postava.
„Vážně? Mě přijde hrozně depresivní. Proč zrovna tahle? A ještě ke všemu do ložnice nad postel, jo?“ chrlila jsem ze sebe v údivu.

„Co tady děláš? Pojď si sednout za námi!“ přišel pro mě Radek, že by ho tížilo svědomi?
„Musím tě opustit,“ řekla jsem číšníkovi důvěrně bez vykání, „tak zatím, pa!“ mile jsem se na něj usmála a vrátila se zpátky za Martinou a Vaškem.
Když nám číšník přinesl účet, Martina a Radek zaplatili svoji část. Vašek vzal dvě nejdražší láhve na sebe a já jsem zalovila v peněžence.Přiložila jsem směšnou částku a pak si sundala svoje bižu náušnice a narovnala je na hromádku bankovek. Všichni přítomní, včetně číšníka, strnuli a zírali na ty dva růžové kamínky na platinovém řetízku.
„Fazolo, co blbneš? Nasaď si ty náušnice!“ zachraňoval situaci Vašek a shrnul je na stůl. Doplatil zbývající sumu ztuhlému číšníkovi.
„Nenasadím si je,“ opáčila jsem a upíjela dál víno z baňaté sklenice.
„Je to neslušné, abych si je nasazovala sama, když jsem si je musela sundat!“ dodala jsem a vrhla tázavý pohled na Vaška i číšníka, který ve spěchu odešel.

Po epizodě s placením, se naše čtverka nasoukala do taxíku a odjeli jsme z Božích mlýnů do centra Prahy. Byla jsem zamlklá a náušnice mě pálily v uších. Přijeli jsme do jednoho klubu na Václavském náměstí a Vašek za nás všechny zaplatil vstup. Martina zmizela s Radkem na parket a já si šla malovat rty na dámskou toaletu.
Při pohledu do zrcadla jsem usoudila, že bude pro mě nejlepší jít domů. Na schodech mě však zastihla Martina a měly jsme spolu krátký rozhovor. Moc dobře jsem věděla, že moje višňová bublanina shořela a měla jsem se jít bavit. Nemusela mi to říkat, jen jsem nevěděla jak, protože spálený plech byl ještě pořád v mojí kuchyni.
Vašek si myslel, že jsem odešla a vyběhl za mnou. Volal mi 19x a vydal se pěšky směrem k mému domovu. Neslyšela jsem jeho zběsilé prozvánění. Našel si mě později u baru.

,Tak je to 1:0 pro tebe‘ napsala jsem Vaškovi po společně strávené noci smsku, když jsem jela tramvají o půl osmé, v neděli ráno.
,Ale Fazolo, já to takhle neberu! To pozvání na dnešní oběd platí!‘ odepsal mi během minuty.
Přijela jsem do svého jednopokojového bytu.Vykoupala se, zatáhla slaměné žaluzie v pokoji a zavřela oči. Za chvíli jsem je znovu otevřela a vyťukala ještě jednu zprávu:
,Dobře. Platí. Tak v jednu ve Žlutých Lázních,‘ potom jsem na pár hodin usla.

Čekal na mě už od půl jedné. Koupili jsme si ledovou tříšť a kuřecí špízy. O včerejší noci nepadla ani jediná věta.
„Fazolo, je nádherně, nepůjdem se natáhnout na písek?“ zeptal se mě, když jsme dojedli. Namítla jsem, že nemáme žádný ručník, ani deku, ani nic jiného, ale po neprospané noci mě únava zmáhala a tak jsme zamířili k bambusovým altánkům a natáhli se každý na jednu z lavic.
Celé to odpoledne jsme si povídali, ale já nevěděla o čem. Hráli jsme nějakou slovní hru, ale já nevěděla jakou. Házeli jsme kamínky do prázdného kelímku od tříště, ale já nevěděla čí to byl nápad. Našel mi bílou mušličku, ale já neviděla kde a z jakého důvodu mi ji dal. Zdánlivě jsme vypadali jako ten nejzamilovanější a nejbláznivější pár ze všech přítomných.

Toužila jsem tehdy stát nahá pouze sama před sebou ve všech svých dokonalostech i nedokonalostech. Vdechovala jsem prach starého zapomnění, vůně lásky mi byla prozatím cizí.

Po neděli jsem už Vaška nikdy neviděla.

Názory čtenářů

05.11.2008 17:55

kalais

ježiš to je debilní
a já jsem pořád čekala a ono nic

05.11.2008 20:14

narvah

kalais napsal(a):

ježiš to je debilní a já jsem pořád čekala a ono nic

05.11.2008 23:52

MarekMotor

jdi do háje

06.11.2008 00:15

Pan Japko

MarekMotor napsal(a):

jdi do háje

Včera jsem se hrozně vožral, motal se po Praze. Nebylo mi dobře. Dneska ráno jsem vstal a umyl se. Pak jenom ležel. Tu dívku jsem už nikdy neviděl......a tak dál a tak dál

06.11.2008 08:47

stanislav

Pan Japko napsal(a):

MarekMotor napsal(a):

jdi do háje

Včera jsem se hrozně vožral, motal se po Praze. Nebylo mi dobře. Dneska ráno jsem vstal a umyl se. Pak jenom ležel. Tu dívku jsem už nikdy neviděl......a tak dál a tak dál

japko, ty jednou prorazíš stěnu reality.... :o)))))))))

06.11.2008 08:47

stanislav

dílo sem nečet, jen mě zaujalo to rajčátko...

06.11.2008 09:34

Pan Japko

stanislav napsal(a):

dílo sem nečet, jen mě zaujalo to rajčátko...

neni vo co stát, moje vyprávění je zajímavější a hutnější jakooo:-)

06.11.2008 09:52

stanislav

Pan Japko napsal(a):

stanislav napsal(a):

dílo sem nečet, jen mě zaujalo to rajčátko...

neni vo co stát, moje vyprávění je zajímavější a hutnější jakooo:-)

máš zas recht!!! :o)

06.11.2008 16:06

Janina Magali

...byť upozorněná předešlými názory - přečetla jsem to i tak do konce...no a NUDA...:(
Fakt že jo...a říc mi kluk na prvním setkání Fazolo...hm...a hrát si na vtipného při mluvení do cizího telefonu..hm....trapné..asi bych se s ním taky vyspala...:)))
tojo...

A ještě - tahle věta...

Taxikář přijel do dvaceti minut a odvezl mě domů. Podprsenku jsem si pečlivě složila do kabelky.

..nechybí tam mezivěta..?

..a tady:

Na schodech mě však zastihla Martina a měly jsme spolu krátký rozhovor. Moc dobře jsem věděla, že moje višňová bublanina shořela a měla jsem se jít bavit. Nemusela mi to říkat, jen jsem nevěděla jak, protože spálený plech byl ještě pořád v mojí kuchyni.

...nějak vytrhlé z kontextu...chvíli jsem nevěděla kde jako jsem:)

Celkově - dost nudné léto v Praze:)

06.11.2008 17:25

Rušivej element

He he, to že se někdy někde s někým vyspíš ještě nutně neznamená, že z toho bude dobrá povídka.

Četl jsem to natřikrát, byly nutný zdravotní pauzy.

06.11.2008 17:25

Rušivej element

A kdyby Vašinskej byl co k čemu tak taky vyvalí jedno rajče:-)

06.11.2008 17:32

stanislav

Rušivej element napsal(a):

A kdyby Vašinskej byl co k čemu tak taky vyvalí jedno rajče:-)

dal bych rajče, ale musel bych to číst, zatim na to nedošlo a zas ta nuda neni tak ukrutná, abych todle jako dal... :o))))))))

06.11.2008 17:38