Někdy je lepší si na sen nechat zajít chuť a v posteli jen změnit pozici

Koukni se do očí plyšové kočce a konečně do peřin ulehni měkce, budu ti vyprávět strašlivou story, ráno pak pochopíš, co po flámu bolí.

Esmeralda a jí podobné by mohly závidět, oni vyplýtvaly tolik dílů a tolik vět, děj se jim vlekl a divák lenivěl. V tvé verzi telenovely vypustili střed, za první klapkou točili poslední hned. Happy end se tak nekoná a žádné překvápko, druhý díl by rozjelo snad jenom děťátko. Po pár chvilkách u stolu a ze dvou pozdravů, zapomeneš výchovu, hraješ nemravu. Až ráno zeptá se, co Nový rok, dej pusu na zámek - bude mít šok.

Copak stalo se s těmi sny o princích, kam asi odcválali jejich koně, když princezny v blázincích, kdo by stál o ně. Jak sámoška potravin, jak zvláštní masna, rozdáváš bez ptaní, jo noc je krásná. První otázka vykoukne k ránu, až příčina běsnění bude už v pánu. Ze dvou cest na výběr, tu horší si volíš, „sex není na příděl?“ zeptat se bojíš.

Drsoňka, naivka tu vedle sebe stojí, pohlédnout do očí se holky bojí. Naivku do kapsy rychle si schováš, s tou druhou nálepkou jsi jako nová. Tělo řeklo si, co se mu chtělo, levnou máš depresi, když nejsi jak dělo. Užívej chvilek kdy splétají se těla, však nezapomínej, cos vždycky chtěla. Až lodní lístek nebo snad letenka z kapsy ti vykouknou, nebudeš drsoňka, oči ti zavlhnou. S batohem přes rameno a rancem v duši, budeš pak marně doufat, že nikdo netuší…

Nečekej, nedoufej, nehledej, nesni, život je takovej, když touha běsní.

Nepros a neříkej, nehledej jistotu, jenom se vysvlékej, dej šťávu životu.

Na zámek zavři si ústa i duši, jen tiše poslouchej, jak srdce buší.

Tohle je, holčičko, tvá nová realita, skončilo období zvané Naivita.

Až ráno na polštář tiše si sedne, červená knihovna s tebou více už nehne. Tak teď spi a nechej si zdát, po žhavých číslech přijde ráno chlad. Chumlej se do peřin než budík rozmetá, tuhletu necudnou etapu života. Užívej si bejby zvířecích pudů, čekám tě na cestě, teď raděj pudu.