Zapal horu času

a zruš nepodstatné minuty

k čemu jsou nástěnné hodiny

když své si namaluješ prstem do písku

Pochytej inspiraci než pohltí ji

oblak denního světla

a pak plač do koryta nekonečné

řeky a buď šťastný

za to, že máš duši

Myšlenky zapiš octem na kus papíru

a uchovej listovní tajemství,

které z očí vyčteš jen ty sám

V plameni sirky vzkřísí se to,

co dávno shořelo

Zatěžko je mi číst tvé řádky

co napsals ve vzteku

jako řekl bys pravdu

už dávno umlčenou

…

Působíš jako stařec na sklonku života

píšící závěť pro své děti

a pro oběti

co padly za dobrou věc.

Umíráš a dopis s výpovědí

spálíš pod polštářem

Tam jsi ulehl večer

a ráno slyším vítr brečet

nad shořelou postelí