Dáváš si na čas. Ten rozházený divan, na který se dívám mi připomíná minulost, a hromadí se ve mně zlost, když tě slyším, tu tvou upřímnost.
Houpací křeslo, ve kterém jsi spal, se houpe klidně dál v pokoji pod oknem. ...
Přesýpací hodiny už odbily svou poslední kapitoplu příběhu. Vstáváš s jinou opilý, pak zavoláš mi na chvíli, budeš velmi zdvořilý, avšak konec přijde ... |
|