LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #59104
Autor:	Pan Japko
Druh:	Tvorba
Kategorie:	Próza
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	22.08.2009 02:39
Počet návštěv:	2870
Počet názorů:	23
Hodnocení:	8 1

Nikdy nic podobného

Podepsal se na kus papíru na smlouvu u nájmu Je to v pořádku Ano nemusíte se bát všechno je zařízeno koutkem viděl na jedné straně řeku na druhé borovice s obrovskými šiškami pod nimi starý muž v modrém obleku něco povídal mladé ženě v černých šatech ryba se na suchu snažila napít rosy trávy měla krvavé oko od vlasce od háčku napolo šílená vlastní bolestí kdy půlka mozku je v zajetí prázdna nejsem schopen vnímat její pohyby sedla si na paty a pod stromy zpívala podíval se na ni Za chvíli bude večeře jdi se převléknout Nevidím důvod Jdi se převléknout Tyhle šaty jsou také večerní Jdi se převléknout opakoval naposledy zamyšleně shlížel jako opravný pilíř rozřezával athénskou akropoli přitom máčel svou vlastní minulost v broznových oštěpech lovil divou zvěř bedra opásaná dvěma fábory z dob mládí
Ruka mu vystřelila k boku snažil se nahmatat nůž příliš pozdě zachroptěl vražda alžírská potichu se pije káva vražda není celistvým obrazem minulosti jen semeništěm pohledu ostatních mrtvých těch pomalejších hodnějších bez touhy se rvát krab se opaluje na kameni hledá potravu pro kleště krabí tanec tanec rivalů je tomu již dlouho co jsem podobné věci tancoval bez valného úspěchu zpíval nepravá a falešná slova do písní těch nábožných byl na to hrdý ale vždy jsem zpíval potichu nechtěl jsem nikoho urazit
pomalu se stmívá měl bych pomalu nabrat cestu k domovu schránka bude plná dopisů neviditelných byt plný sebe neviditelného prostor se rozklíží zdánlivě oku nesouvisle starý muž v saku pomalu přešel do středu zahrady Jak je starý tento dům
Několik generací odpověděl manžel ženy v černých šatech
Cihlovina?
Ano nic víc cihla dává domu ráz úkrytu před vnějším světem
před tvrdošíjným modernismem
ale starý muž ho neposlouchal hleděl do dáli znovu akropole jiný pahorek kde jsem sledoval život pod sebou měl o několk čísel větší bundu o několik čísel větší pečivo se sýrem cítil se zvláštně stejně jako když jsem potom stál v přístavu u obřích lodí jako u obřích brouků s otevřenými ústy pohlcovaly náklady turistů aut špinavé moře několik snědých dětí se v něm koupalo malé rybičky je kousaly do prstů
lem koberce byl čtvercově roztřepený nepravidelný malé kotě posunovalo klubíčko jako kleopatra kobru nezávisle na přítomnosti dalších očí vstal jsem a přešel k oknu
Opravdu tady nechcete přespat
Ne děkuji
světlo jako zkušenost války té osobní nikdy jsem nepozvedl zbraň na obranu na útok aby krvácela čepel krvácel nepřítel nikdy nic podobného trhnutí za rameno kulka nikdy nic podobného zapálil jsem si cigaretu sledoval mraky letící směrem ke mně nikdy nic podobného

Počet úprav: 4, naposledy upravil(a) 'Pan Japko', 22.08.2009 09:59.