Závidím Ti jakej vedeš život takovej bohémskej řekla a moje rudý oči se protočily kde to vzala? vylehávat pít a nadávat držet se v koutě při stěně když na mě přijde šílenství a nakonec civět na zápisník a nevědět že píšu? seděla vedle mě tiskla se mi k noze mě přitom zajímala jenom láhev zelený limonády na stole ne proto že bych jí nechtěl mám strach strach to všechno popohání zběsila tiká v mém srdci v páteři brunátnej nos z pití a dedukce třesoucí se ve větru pohrdání už ani nevím jak to s ní tenkrát ten večer dopadlo /proč asi?/
Epilog
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Pan Japko', 15.09.2008 20:14.