Od světa je vzdálen svět,

je mužský svět a svět ženy.

V každém roste lásky květ

dva květy, jedny kořeny

Od květu květ, stovky vět
kde chybí svěcení lásky.
Vět dlouhých mnoho let
co kradou čas na otázky. 

Ty budeš bába, já zas děd

naši vnuci se budou ptát.

Přikryl snad lásku vám pléd?

Máš dědu ráda, má tě rád?

Víš, chtěl bych ta léta zpět

léta stále mladé lásky.

Zas na lásku ódy pět

a nemít čas na otázky.

Však plod je tam, co byl květ

uzrálo lásky ovoce.

Z plodu strom, co vydá květ

život plyne rok po roce.

Nechápu podivný svět

kde láska umírá v květu

Nedočká se zralých let

neplodná léto po létu.

Ty krok vpřed, láska krok zpět

teď ty, láska ještě počká.

Chceš se skvět, budeš se chvět

až láska se v koutě dočká.