Sedmero smrtelných hříchů,

sedmero odříkání,

porušíš je a

navždy v hanbě musíš žít...

Rukama  dotýkáš se nebe,

od nebeské brány ztracen je však klíč,

tichou modlitbu přehlušil moderní svět.

„Znič a znovu postav!“... toť tvá víra,

mému nitru vzdálená.

Dávno je ta doba pryč,

kdy na nebesích zářila hvězdná znamení,

co tvůj rozum zakalila.

Za hlasu lidské hlouposti ubijí tě

vlastní dogmata,

vyčpělá a naivní...

Otče ptám se tě: ,,Kde jsi?“

Marně jsem tě hledal...

...nacházím tě,

ale za jakou cenu?

Tvé stádo oveček,

i já jim  mohu býti pastýřem,

Mesiášem všemohoucím...

Pojď se mnou člověče!

Ukážu ti tajemství,

tajemství života!

Pojď se mnou člověče!

Probudím v tobě šelmu,

bytost hodnou tvého rozumu,

zasvětím tě do tajů přírody!