Lidský rozhovor tedy může obstát bez znamení, ač ve znamení (zvuku, gestu) má rozhovor svůj vlastní život; ovšem ne ve věcně uchopitelné podobě. Vzhledem k tomu se zdá, že k jeho podstatě náleží prvek sdělení, byť i velice vnitřního. Ale ve svých nejvyšších momentech přesahuje dialog i tyto meze. Uskutečňuje se mimo sdělené nebo sdělitelné obsahy, včetně nejosobnějších; a přece ne snad v nějakém mystickém procesu, ale v procesu v přesném smyslu faktickém, zcela zasazeném do společného světa lidí a konkrétního časového sledu.

http://hubertxy.webgarden.cz/clanky/martin-buber-rozhovor.html

Člověk by mohl mít sklon to připustit pro zvláštní oblast erotického. Ale to nechci užít k vysvětlení. Neboť eros je ustrojen ještě podivuhodněji, než v Platonových genealogických mýtech, a erotické vůbec není, jak by se zdálo, ryzí zhuštění a rozvinutí rozhovoru. Neznám jinou oblast, v níž se tak jako v této dialogické a monologické spolu mísí, ale také navzájem bojuje. Slavná milostná vzplanutí nejsou nic jiného než potěšení z možností vlastní osoby aktualizovaných v netušené plnosti.