Krev s vodou rozmlouvá
a je to slyšené
i zřené
krev s vodou rozmlouvá
vstříc
tryská
bouří
žene
sestry co rodné
sestry roztoužené

jen kůže brání jim
jen kůže šeptá že ne...



Ta první průhledná a věčná
 bezspěchá
 nehorečná
zná závrať mraků
oceány
kry
hry koloběhů Země
a touží po duši
toužívá v loužích po toužení
chce klid svůj narušit
chce sít
a poznat plnost žnění...


ta druhá rudá tanečnice
co sráží vazy vteřinám
o závod s časem řine nám
každičkou cévou
vzdechem každým
toužívá chvíli netoužit
vymanit ven se ze své brázdy
vytrysknout jen tak bezdůvodně
svobodně
ode dna
či po dně
smíchat se s vodou
plynout v nic


---

a že to řízlo
zapálilo
že se to vyřinulo
slilo
a snad že voda tolik nesmělá -
do děje těla
vstoupit nesměla

a krev - ta žhavá co se tolik pění
- už netouží!
...však neví o tom
není...