Když nejdeš
vzduch naplní samota.
Vykračuje si pokojem
a vysmívá se mi,
nastavuje mi před oči 
     mé vlastní hodinky.
Krutá jak dítě ve své naivitě
vyhledává tvé chyby
     a taky své přednosti
Nechci ji slyšet,
nechci nic
     kromě tebe
Otáčím se k ní zády a ona 
věrná jak pes se mi otírá o kotníky,
     kňučí a neodchází.
Lehne si ke mě,
prý abych nebyla tak smutná,
její polibky bolí,
nebrečím
     ještě ne.
Ale jak dlouho to můžu vydržet?
Jak dlouho bude trvat než si zvyknu?
Než si ji sama budu zvát?
Než tě s ní začnu podvádět?
Tak sakra přijď už!

Ještě čekám.....