S napařenou hlavou
a s popraskanými myšlenkami
uháním jak slimák
zasněženou pouští.
Srpnový sníh už taje
a jeho černá běloba
jak hořící voda
se propadá do výše.
Lidské stádo mám v patách
řve a dodává si odvahy
a ještě neví
že zbytečně.
Tam kde se projeví slabost všech nesnází,
tam zastavím svůj běh.
A lidské stádo?
Navždy zmizí.
ANO... a co ty znáš poznat?