| Dílo #48600 |
|---|
| Autor: | Kašpar H |
| Datum publikace: | 19.04.2008 19:25 |
| Počet návštěv: | 2318 |
| Počet názorů: | 20 |
| Hodnocení: | 16 4 1 4 |
| Zlejší oko |
|---|
Když jsem byl malý, myslel jsem, že jednou přijde den, kdy zmizí veškerý nebezpečí. Konečně se přestanu bát a budu svobodný. Šlégr mě ten den zase strašně zmlátil. Byl to blonďatý kluk s modrýma očima, stejně starý, ale o hodně větší než já. Jeho tatínek byl hnusný a vzteklý, poněkud šílený stejně jako on.
„Upad sem,“ řekl jsem doma.
„Zase tě zbil, „ povzdechla si maminka a umývala mi odřenou bradu a loket, potírala to kysličníkem a sypala žlutým práškem podobným pylu.
„Nenechej si od něj všechno líbit,“ volal tatínek z pracovny. Vždycky s námi najednou promluvil z pracovny a podle toho se poznalo, že tam je. „Zmlať ho, vyraž mu zuby, zabij ho, jen se proboha od něj nenechej mlátit.“
Šel jsem si znova ven hrát a na chodbě jsem vrazil do starého Šlégra, vypadal jako Fašista.
„Dávej pozor parchante,“.
„Vy hnusný volové, vy hnusný Šlégrové, šeptal jsem si potichu mezi zuby. Neboť nebýt jich, mohl jsem být spokojený, i když tatínek nevycházel z pracovny. Přesto se mi o něm zdálo, že mě svazuje a zavírá do komory. Hrozné sny se mi zdály pořád o každém, koho jsem znal. O mamince, o tatínkovi, o mojí kamarádce Ivance. O našem kocourovi se mi hned ten den, co jsme ho dostali, zdál sen, že plave pod vodou jako ryba a Ivanka ho chytila a držela ho mezi zubama a křičela:
„Podívejte, jakou jsem chytla velkou rybu!“ Proto jsem kocoura pojmenoval Ryba.
Měl jsem vzadu za domem u klepadla, rande s Ivankou, přinesl jsem jí ukázat Rybu, ale poškrábal ji. Políbil jsem ji suchými rty. Mám pocit, že od té doby jsem se s nikým nelíbal tak krásně jako s Ivankou. Pak jsem sedli s Ivanou pod klepadlo a vyprávěli jsme si.
„Co bys dělal, kdyby tvoje maminka umřela?“ Představil jsem si domov bez maminky. Šlo to špatně.
“Musela bys bydlet u nás ty.“ „A co tvůj tatínek?“ „Ten by taky umřel. Nosili bysme jim kytky na hřbitov a strašně bysme plakali.“ „Ivanko, půjdeme na hřbitov jo? “ Natrhali jsme pampelišky a odnesli je na blízký hřbitov. Šli jsme a zpívali naši nejoblíbenější hřbitovní píseň.
„Přes spáleniště přes krvavé řeky jdou mstící pluky neochvějně dál za naše práva plane tráva věky vstal rudý řád vstal proletariát.“
„Viděli tě na hřbitově,“ řekl tatínkův hlas z pracovny. „Cos tam dělal?“ „A Šlágr ho zase zmlátil,“ maminka mi ještě jednou zasypala šrám žlutým práškem. „Opovaž se na ten hřbitov zase jít. Nebo sem v noci přijdou mrtvoly, které jsi vyrušil.“
„Těším se na ty mrtvoly,“ šeptal jsem Ivance. Představoval jsem si, že mrtvoly budou oblečeny v šedém a označené páskou na ruce. Něco jako pomocná stráž VB. „Já taky.
“ Hned se nám na hřbitově líbilo ještě víc, chodili jsme tam a zpívali, abychom vyrušili hodně mrtvol. Šlégra jsem se bál, mrtvých ne. „Jestli tam ještě jednou pudeš, zavřu tě do sklepa a už nikdy nebudeš moct vyjít ven, ani do školy.“ Nechápal jsem, proč jim vlastně vadí hraní na hřbitově. Ivaně to zakazovali taky. Vzpomněl jsem si na vyprávění o jednom klukovi, kterého zavřeli na mnoho let do sklepa do tmy. Viděl pak ve tmě jako kočka, ale neuměl mluvit a jedl jen chleba a vodu, protože tím ho krmili. A pak ho zabili. Vyprávěla mi to Ivanka. Já bych taky chtěl vidět jako kočka, ale toho ostatního jsem se bál a slíbil jsem, že už nikdy na hřbitov nepůjdu. Ale pak jsem se sešel s Ivankou a stáli jsme a pořád nás to táhlo blíž a blíž ke hřbitovu a ještě blíž.
„Já bych tam chtěla aspoň ještě jednou.“ Ivanka zhluboka vzdychla. „Já bych taky strašně chtěl, ale bojím se.“ „Naposled,“ prosila Ivanka jako by záleželo jen na mně. „Tak běž sama.“ Nakonec jsme neodolali, rozhlídli jsme se a šup už jsme byli zase na hřbitově. A pak se nám ulevilo, úplně sladce. Na těch hřbitovech přece jen něco musí být. Ve vzduchu. I dneska to na mě působí třeba na židovském hřbitově, kde některý pomníčky už jsou zapadlý a pod nimi jsou lidi a pod tím další pomníky jako by tam všichni byli se mnou a usmívali se, jak se živí nikdy usmívat nemohou.
Po cestě zpátky jsme potkali Romana Šlégra. „Opakuj to ještě jednou, „ řekl a postavil se proti mně. „Ale já jsem nic neřek.“ „Opakuj to ty kurvo posraná,“ a kopl mě do holeně. Ivanka šla radši domů, aby neviděla jak mě zase zmlátí. Vrhnul se na mě, dělalo mu dobře mlátit mě desetkrát denně. Tatínkův hlas z pracovny volal, „zmlať ho, vyraž mu zuby, zabij ho!“ Kocour Ryba má někdy tak velký oči a průhledný. Do nich se díváte a on jako by neviděl nic anebo úplně všechno. Šlágr do mě bušil a já jsem myslel na kocoura a najednou jsem na zemi uviděl takový kulatý kolík jako od stanu. Ten jsem popadl a začal jsem ho s ním bodat. Předtím jsem ani nezkoušel se bránit a najednou to šlo. Ještě chvíli mě bil a najednou se držel za obličej a tekla mu krev. Zakrýval si oko. „Tys mu vyrazil oko,“ brečela Ivanka. Tak přece jen neodešla. Sedla si vedle mě. „Mně je tě líto, mně je tě tak hrozně líto.“ Nevěděl jsem proč, protože mi nic nebylo. A pak sebrala ten kolík a schovala ho. Nevěděl jsem přesně co se děje. Šlégr taky ne. Po chvíli zavolali jeho tátu. Odnášel si ho v náručí jako nemluvně.
„Jestli se Roman přijde o oko, tak tě zabiju.“ Doma se na mě nezlobili, věděli, že za to nemůžu. Jen všichni úzkostlivě čekali, jak to dopadne a mě radši poslali k babičce. Když jsem se vrátil byl Šlégr skoro v pořádku. Nikdy už na to oko nebude pořádně vidět, ale zůstalo mu. A nikdo nevěděl, jak se to doopravdy stalo, protože ten kolík už nikdy nikdo nenašel.
Dokud jsem byl u babičky, nedovedl jsem si představit, že existují také jiná místa, než kde jsem právě teď, a proto jsem žil celkem v klidu. Zajímavý bylo, že jediný, s kým jsem si vídal u babičky, byla Ivanka, která tam samozřejmě nebyla. Mohl jsem si s ní klidně povídat. Stejně tak se dodnes setkávám s lidmi, kteří umřeli nebo nadobro odjeli.
Vrátil jsem se domů a potkal Šlégra, Setkali jsem se u vchodu, kolem chodili lidi. Podíval se na mě a jeho poraněné oko se na mě dívalo strašně pomstychtivě. Ale to zdravé oko se koukalo zbaběle a ustrašeně mrkalo. Věděl jsem, že v noci ke mně to zlejší oko přijde. Ale já se ho nebudu bát, vezmu kopí a vrazím mu ho přímo do černé zornice, až z něj potečou krvavé slzy. |
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Kašpar H', 19.04.2008 20:45.
| Názory čtenářů |
19.04.2008 19:37
 Aglája
|
Uff, to je depreso. Hodně naštvaný text. |
19.04.2008 19:40
 marťánek paní Koutné
|
...to je dobře, že ses konečně začal bránit :-) |
19.04.2008 19:41
Kašpar H
|
Aglája napsal(a): Uff, to je depreso. Hodně naštvaný text. |
19.04.2008 19:41
Kašpar H
|
marťánek paní Koutné napsal(a): ...to je dobře, že ses konečně začal bránit :-) |
19.04.2008 20:09
 Nechci
|
míchaný kafe, ale silný, a je v něm i trocha sladidla, to mám rád :)
ten kluk, co ho zavřeli do sklepa, byl taky H jako Hauser? |
19.04.2008 20:09
postmoderní rampouch
|
prosím, nešlo by něco udělat s tou mezerou mezi zornicí a čárkou?
vidět
"...vrazím mu ho přímo do černé zornice
, až z něj potečou..." mě opravdu tahá za oči :) |
19.04.2008 20:46
Kašpar H
|
Nechci napsal(a): míchaný kafe, ale silný, a je v něm i trocha sladidla, to mám rád :)
ten kluk, co ho zavřeli do sklepa, byl taky H jako Hauser? |
19.04.2008 21:25
postmoderní rampouch
|
v pohodě, humoru je všude okolo až moc |
19.04.2008 22:04
 HanaKonvesz
|
jak může být Šlégr nakonec užitečnej, že? :-) |
19.04.2008 22:09
 haha
|
zabij ho! |
19.04.2008 22:12
Kašpar H
|
děkuju! já to ve skutečnosti nedokážu, ale snažím se |
19.04.2008 22:42
silent
|
dokázal to! narozdíl od Kašpara, ten neměl šanci... |
20.04.2008 00:18
sokrates
|
jo |
20.04.2008 08:21
závojenka
|
Krvavě smutný, velmi silná místa, a taky ten hřbitov: pro mne místo odpočinku, zahrady, usebranosti...tvé psaní: jako bys klidně pokládal náhrobní kameny...nevím proč mě to napadlo...nejsi kameník? |
20.04.2008 09:39
siorak
|
Připomnělo mi to Karla Poláčka. Je to velmi dobře napsáno. |
20.04.2008 10:29
kalais
|
na mě příliš mnoho patosu
má to pěkný momenty, ale ...
je to příliš tendenční |
20.04.2008 14:29
Karel Marel potřetí
|
už mám v zásobě jen 9 literek...tohle dílo je převratné, ačkoliv sněhurka je lepší, tip dávám každopádně, literku ne, ale tebe...vyvolený Šlégře Kašpare si dám do oblíbených autorů, dříma v tobě velký talent... |
20.04.2008 19:28
Emily
|
kalais napsal(a): na mě příliš mnoho patosu
má to pěkný momenty, ale ...
je to příliš tendenční |
04.05.2008 10:07
Marty_Zappa
|
wow, dobře napsané, dobře vychytané charaktery, i pointa ..
jo dam lit. * |
04.05.2008 14:43
Kašpar H
|
Marty_Zappa napsal(a): wow, dobře napsané, dobře vychytané charaktery, i pointa ..
jo dam lit. * |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|