LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #48569
Autor:	Montrealer
Druh:	Tvorba
Kategorie:	Próza/Vyznání
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	18.04.2008 12:42
Počet návštěv:	6770
Počet názorů:	30
Hodnocení:	17 1 9
Patří do archívu:	<Soukromý> neverdie: LOVEní

Prolog

Moje taneční hodiny

Marta

      Onen den se mně od rána dařilo vše, nač jsem sáhl. Zejména ve škole. Takových vydařených dnů nebývá v životě mnoho. Chodil jsem tenkrát do tanečních a právě ten večer jsme hodinu měli.
      Přišla pro mě při dámské volence. Předtím jsem si jí nikdy nevšiml, ale jak na mě poprvé promluvila, okamžitě mě polilo horko. Na první potkání jsem se zamiloval - do jejího hlasu !
      Marta uměla tancovat výborně. Lépe než já, ale i při tanci jsme se shodli. Adresy jsme si vyměnili hned první večer. Telefon však doma neměla a já také ne. A těžko jsem mohl přijít na návštěvu, když měla doma rodiče. Napsat dopis mě tenkrát nenapadlo.
      Velice brzy jsem zjistil, že o Martu má značný zájem také jeden vysoký kluk. V podstatě jsme se pořád o Martu prali a navzájem si ji přebírali, jakmile k tomu jen byla možnost. Ten kluk mně v podstatě nedovolil zůstat s Martou chvilku o samotě. Zjevně se s ním znala déle než se mnou, ale kdykoliv jsem ji vyzval k tanci já, tak se mnou ochotně tancovat šla. Asi se nemohla sama rozhodnout.
      Do konce tanečního kursu zbývaly ještě čtyři normální taneční hodiny a jedna prodloužená. Právě při prodloužené se mně podařilo zůstat s Martou chvilku o samotě. Pozval jsem ji při tom na rande. Přišla. Toulali jsme se spolu asi tři hodiny po Praze. Povídal jsem jí o svých životních plánech, ale pak jsme si najednou jakoby přestali rozumět. Marta se zřejmě už v duchu rozhodla, že dá přednost tomu druhému. Tomu vysokému klukovi. Další schůzku se mnou už odmítla.
      Nedokázal jsem se s tím vyrovnat. Aspoň ne dostatečně rychle. Do konce tanečních přitom zbývaly ještě dvě hodiny. Marta už na žádnou z nich nepřišla.
     Poslední taneční hodinu jsem se seznámil s Janou. Nebyla sice takový formát, jako Marta, ale rozuměli jsme si od první věty. Adresu mi sice nedala, ale řekla mně, kam chodí na taneční čaje. Kam chodí a kdy tam přesně bude. Bylo to vlastně skoro totéž, jako kdyby mně adresu dala. Jana tedy pozvala na rande mě. Bohužel jsem se ještě nedokázal vzpamatovat z rozchodu s Martou a tak jsem na tu velice nadějnou schůzku nešel.
      Jana. Jana z Podbaby. Když si na tu vědomě zmeškanou schůzku vzpomenu, tak bych si nejraději nafackoval, a to ještě dnes, po tolika letech ! Chtěl jsem však chodit s Martou, z nečekaného rozchodu jsem se nedokázal vzpamatovat a Janu jsem nechal plavat. Už jsem ji nikdy nepotkal. Do té taneční kavárny, kam mě pozvala, jsem nikdy nešel.
      Ještě než jsem se seznámil s Martou a s Janou, tancovával jsem často s Hankou. Byla to příjemná děvucha, studující gymnázium v Křesomyslovce. Tancovala slušně, ale na čaje bych ji asi nepozval. Byla totiž samá ruka, samá noha, zkrátka moc hubená, žádné masíčko. Ale jinak byla sympatická a chtěl jsem ji pozvat na tramp nebo aspoň na výlet. Zdála se mi jako typ holky do nepohody - jenže jsme si nevyměnili adresy. Tak jsem několik dní "obléhal" gymnázium v Křesomyslovce v očekávání, že ji uvidím přicházet nebo odcházet ze školy. Neměl jsem však štěstí. Nepotkal jsem ji. Takže jsem v tanečních všechny možnosti seznámení "pokazil" - snad kromě Marty, kterou jsem jednou pozval na rande. Podruhé už nepřišla...
      Střední škola mi příliš možností seznámení nenabídla - studoval jsem elektrotechnickou průmyslovku a tam bylo děvčat pramálo. O ty hezké byl samozřejmě velký zájem, zejména mezi spolužáky. Ani jsem to na ty naše elektrikářský holky nezkoušel.

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Montrealer', 18.04.2008 13:20.

Názory čtenářů

18.04.2008 12:51

závojenka

...takový mile naivistický...

18.04.2008 12:52

postmoderní rampouch

jo, takhle to v životě chodí

18.04.2008 12:52

Montrealer

Já takový tenkrát byl.

18.04.2008 12:53

závojenka

Montrealer napsal(a):

Já takový tenkrát byl.

...a to je krásný! tak ti dám tip za to, žes takový byl...
a žes tak smutný...

18.04.2008 13:01

Aglája

Takys toho dost propás :o)

18.04.2008 13:05

Montrealer

Aglája napsal(a):

Takys toho dost propás :o)

Já to pak po vysoké pracně a trapně doháněl pomocí inzerátů.
Ale dohnal jsem.

18.04.2008 13:06

Epicure

Montrealer napsal(a):

Já takový tenkrát byl.

Měl jsi jít na sociální péči jako já a tohle by nebylo...ve třídě tři kluci, na škole deset dohromady:-) A teď...prozměnu fakulta pedagogická...sem tam se mi stane, že mezi sto lidmi na přednášce sedím sám samojediný chlapec:-)

18.04.2008 13:23

Haber

milé rozprávanie*

18.04.2008 13:36

peepbo

a mi se to líbí. :)
avšak nepřestávám blahořečit dnešním mobilům a icq. :-) sice sem z toho zdegenerovaná, ale je to jednodušší. hih

Epicure napsal(a):

...ve třídě tři kluci, na škole deset dohromady:-) A teď...prozměnu fakulta pedagogická...sem tam se mi stane, že mezi sto lidmi na přednášce sedím sám samojediný chlapec:-)

to může být příjemné :-)))

18.04.2008 13:53

Repulsion_Bílý

Ten jednoduchý, skoro až lapidární typ vyprávění tomu sedí. Akorát bych se přimlouval, v případě publikování podobných kousků, trošku víc namáhat hlavu a dát tomu nějakou pointu. Třeba i trošku zafabulovat, když to jinak nepůjde. Nebo se pokusit děj nějak vygradovat - proložit to dialogem a trošku napětí do toho vnést - přijde Marta na druhou schůzku či nepřijde? (apod.)

18.04.2008 14:16

haha

celkom nuda..na tej priemyslovke, čo? chlapčenské školy boli divné, málo dievčat aj to škaredé

no, a čo tak spomínaš?
skleróza pracuje a vynorujú sa už len dávne spomienky?:))

18.04.2008 14:22

Goldilocks

opravdu milé... tak hlavně, žes to nakonec dohnal ;-)

18.04.2008 16:59

Albireo

Dost mi to připomíná mně samotného ve studentských letech. Také jsem byl smolař, navíc hrozně nesmělý. Postupně zamilovaný do tří ze čtyř spolužaček ve třídě na průmyslovce (jedna z nich před pár dny umřela).

18.04.2008 18:47

fungus2

18.04.2008 18:54