| s o b o t a |
|---|
| Jednou k večeru dorazila skupina vojáků. S okázalým hlukem se rozložili uprostřed náměstí. Kolem sebe poházeli špinavé tlumoky a těžší zbraně. Velitel se nahnul nad studnu, hodil do tmy cihlu, zamračil se a pak za ní poslal hustý plivanec. Ostatní posedali do prachu, hlasitě se chechtali a pokřikovali na sebe. "Ty vole, já necítim nohy." "Tak si zuj boty a ucítíš je na kilometr." "Hele, vidíš tu věž? Ta má teda dost." "Mohli bysme ji dodělat." "Škoda munice." "Prosimtě, houby škoda. Ta stojí akorát setrvačností. Kdybych se pořádně uprdnul, tak jde celá dolů" "Ne, vole, jen to ne." "Chraň tě pámbu, vole!" "Ten mě chrání už třicet let, neboj." "A stejně radši mazej sto metrů po větru." Velitel najednou prudce zasyčel a zvedl pušku. "Pssst! Co je to tam?" U jednoho ze zachovalejších domů se objevilo prapodivné stvoření. "Stůj!" zařval velitel a vypálil jednu ránu do mraků. "Doprdele, co to je?" "Já Pátek," ozvalo se, "ty Robinson, já Pátek." "Ani se nehni. Odhoď všechny zbraně, co máš!" "Ty Robinson? Já Pátek." "Zastřel to, proboha zastřel tu potvoru!" Jeden z vojíků zvedl pistoli a zamířil. "Já ho sundam," řekl. V tu chvíli jako by všechno získalo trochu jinou strukturu a chuť, zároveň se u dlažby roztočilo několik malých vzdušných vírů. Prach se ochotně zdvihl ze země a zdůraznil tvary tančících obrácených kuželů. Také jako by se trochu setmělo a ochladilo. I čas jako by ztuhl. Ozvalo se intenzivní bzučení, které se všem nevybíravě zabořilo do hlav a rázem paralyzovalo většinu myšlenek. Domům začaly opadávat kusy omítky. Lidem se zježily vlasy. "Sakra, sakra," skuhral jeden z mladších, padnul na zem a držel se za hlavu. "Udělejte s tim někdo něco!" "Kurva, kurva fix." Voják s pistolí se silně roztřásl a zavrávolal dozadu. Narazil do studny a neohrabaně vylezl na okraj. Skousnul zuby dolní ret, až mu na bradu vytekl pramínek krve. Vypadal, že bojuje sám se sebou. Zmáčkl spoušť a zasáhl průčelí radnice, kde se odlomila štuková ozdoba. Pak se nemotorně pokusil udělat krok do temného prázdna. Velitel ho zachytil s vypětím všech sil a srazil k zemi. "Pátek," pravilo stvoření na vysvětkenou a zmizelo. Vítr se opět ztratil, nastalý klid všechny zalil nepředstavitelnou úlevou. "Co to, proboha, bylo?" ptal se někdo. "Nějaký svinský hovado." "Rozuměl jsi mu to s tim pátkem? Dneska je sobota." "To máš jedno, sobota nebo pondělí. Přesuneme se radši na kopec, tady se mi to nezdá." "Jo, na kopci to bude lepší." "Zejtra se sem kdyžtak vrátíme a zrušíme celý to zasraný hnízdo." "Jo, dobrej nápad. Ráno moudřejší večera" Posbírali své věci a poměrně v tichu odešli z města. |
|
Počet úprav: 5, naposledy upravil(a) 'vodopád', 17.01.2005 00:00.
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
Albireo 
Kodynie 
Humble