Zbyněk Hejda

      

        Až se probudí žena

      z neznámé netečnosti prsů

      a pod prázdnýma rukama muže,

      bude po bolesti.

      Drtič dlaň,

      dlaň chobotnice,

      dlaň, která rdousí,

      jako když hrdlo živého zvířete,

      nepoddajné a tuhým životem obdařené kočky,

      dlaň sama zvíře,

      nepoddajná,

      jako když tvrdým životem obdařený kámen,

      dlaň hora,

      která neví, jak se propadnout do lůna země,

      dlaň opřená o spodní nebe touhy

      náhle prolistuje s něhou

      několik světlých míst mezi vlasy,

      a když je odpočítá do hvězd,

      skončí noc.

      Rolety před hvězdami spadnou,

      tak jako po všechna minulá rána.

      Ale počatá nevinnost prsů,

      ale počatá nevinnost dlaní,

      kéž by bez oné vstupní bolesti

      mohla být nazvána

      láskou.

  
     * * *

      Wenn die Frau erwacht

      aus der unbekannten Lethargie der Finger

      und unter den leeren Händen des Mannes,

      wird ihr Leiden vorbei sein.

      Brecher - Handfläche,

      die Hohlhand des Kraken,

      die Hohlhand, die würgt,

      als ob die Kehle des lebendigen Tieres,

      der starren und mit dem zähen Leben

      begnadeten Katze,

      die Hohlhand selbst das Tier,

      starr,

      als ob mit dem harten Leben begnadeter Stein,

       Hohlhand Berg,

       die weiß nicht, wie sie sich in den Schoss der Erde

       durfallen soll,

       die Hohlhand angelehnt an den unteren Himmel

       der Sehnsucht

       plötzlich durchblättert mit der Zärtlichkeit

       ein paar helle Plätze unter den Haaren,

       und wenn sie sie in die Sterne abrechnet,

       ist die Nacht zu Ende.

       Rolläden vor den Sternen hinfallen,

       gerade wie alle vorige Morgen.

       Und angefangene Unschuld der Busen,

       aber angefangene Unschuld der Handflächen,

       wenn nur ohne den Eintrittsschmerz

       könnte genannt worden

       Liebe.