Moje žena se rozhodla koupit si novou kuchyňskou linku. Jako dokonalý manžel jsem to samozřejmě schválil, i když jsem příliš nechápal důvod. Ta dosavadní z roku 1964 mi přišla ještě docela dobrá. Vždyť některá dvířka dokonce dosud fungovala, když se šikovně přidržela, a některé poličky s hrnci se ani zdaleka nepropadaly tak často, jak tvrdí ten nerudný pán, co bydlí pod námi. Ale to víte, žena je žena a občas prostě potřebuje nějakou změnu.
Když jsem snědl prášky na srdce a na nervy, byl jsem následně seznámen s další skutečností, že k nové lince by měla být zakoupena i myčka. To už je opravdu neuvěřitelný požadavek. K čemu je vlastně drahý přístroj, který udělá maximálně to, co snadno zvládne šikovná hospodyňka holýma rukama dřív, než se manžel dokouká na fotbal?
Ale co. Jsem grand. Ať to má, když to chce. Musí ovšem přistoupit na to, že když se dávají rodinné peníze na takové zbytečnosti, je bezpodmínečně nutno též ihned koupit nový syntezátor. To se opravdu nedá nic dělat.
Našly by se samozřejmě různé ženy nezkušené, které by mohly naivně namítat, že za posledních deset let už jsou to sedmé klávesy, zatímco kuchyňská linka drží už léta taktak pohromadě podepřena cihlou. Kdežpak. Tento argument je zcestný. Vždyť každý nový syntezátor má úplně nové zvukové možnosti, zatímco kuchyňská linka nikoli. Opět je to jen pár skříněk s policemi na nádobí a nic víc. Pořádné sólo z ní nevyloudíte.
Odborníkovi je pochopitelně zřejmé, že má-li nový syntezátor za něco stát, musí být v patřičné cenové skupině. A vzhledem k tomu, že kuchyně už byla schválena (nikdy se nepřestanu podivovat nad vlastní dobrotou), je tedy nutno vzdát se koupě skříní do ložnice. Vždyť k čemu by byly? Veškeré prádlo lze přece úhledně naskládat do krabic od televizí, Rolandů, Yamah, Korgů a jiných důležitých bytových doplňků. Tyto krabice lze pak libovolně seskupovat, takže variabilita zařízení ložnice je úžasná, něco takového by nedokázal žádný výrobce nábytku. Ani IKEA ne. |