Suché větve praskají pod nohami
v zemi pohádkové kde za horami
voda života ze skály vyvěrá
tam poznala jsi co je nevěra
Do obálky schovalas city svoje
jak drak když zaleze do své sloje

Pak stačilo jen sirkou šktrnout
-jak strup z kůže si rychle strhnout-
byli jsem náhle dva samotní
kašpárci co rolničkou zvoní
každý pro sebe a navždy tak
ze všeho zbyl jen starý vrak
z moře nám zůstala jenom pláž
kde citů duchové dělají stráž
kdybys věděla co se stane
odkud ten podivný vítr vane,
kde cesta naše skončit měla,
lechtat pírkem bys nechtěla.