V pokoji hraje tlumená hudba. Starý dobrý jazz. Wanda sedí u stolu, oči zabořené v knížce. Odkládá ji a dlouhým pohledem sjede Luigiho. Ten se válí na posteli, jako ostatně každé sobotní odpoledne. Místnost je plná cigaretového kouře, popelník u postele by dávno potřeboval vyprázdnit. Luigi sleduje plakáty na stěně. Z vedlejšího bytu je slyšet tlumený dětský smích.
Luigi:"Má to ještě cenu? Ještě jednou tam vlítnout a udělat zmatek? Celé se mi to nepozdává...Minulý rok to šlo všechno samo, achjo."
Wanda:"Moc o tom přemýšlíš..A navíc..jakou cenu..Minulý rok bys o tom tak nepřemýšlel."
Luigi se zvedá a otevírá poslední plechovku piva, kterou má po ruce (vždy si zakládal na pitném režimu). Wanda nesouhlasně kroutí hlavou.
Luigi:"Děkuji za radu, ty nemusíš nic, jenom čekat, až ti od papá přijdou peníze. Nevíš jaký to je, každý ráno vstávat v pět do práce, poslouchat čurácký kecy nadřízených a žít v neustálý nejistotě, že tě vyhodí, když náhodou řekneš něco nevhodnýho na poradě. Máš to hodně jednoduchý děvenko."
Wanda:"Tak tohle na mě nezkoušej můj milý. Je to tvůj boj, na kterém si sám lpíš, aby ses pak moh bez výčitek prolejvat chlastem.. Strašný trpitel. Hrdina, co nese si svůj kříž, co? Papá ti nabízí dost, ale to ty ne..to ty zas máš svou hrdost.. Anebo přesněji svůj zevl způsob života.. Lépe než nést nějakou zodpovědnost, že?"
Luigi:"To do toho netahej, víš jakej na to mám názor. Tvůj papá je prostě divnej a vůbec by se mi nelíbilo být na něm závislej. A vůbec tady nepojednávej o kříži, co já vim tak křtěná teda nejseš, leda že bys to stihla mezi čtením trachtátů od toho Vašiny, furt v tom ležíš, nechápu jak se někdo v dnešní době může přiklánět k šamanismu, koukni se z okna – vidíš tam snad nějáký širý pláně a krahulíky na obloze?"
Wanda se zatrpkle otočí zpět ke stolu a započne přerovnávat svoji mystickou výbavičku. Luigi ji pobaveně sleduje. Dohrála deska a do pokoje se opět vkrádá zvuk ulice.
Wanda:"Hlavně motáš páté přes deváté a zase na mě jen útočíš. Co čekáš, že ti na to můžu říct? A co vůbec můžu říct, aby to tvá zase přiopilá hlava nepřebrala jako výzvu k dalším výčitkám? Pořád dokola a nikam to nevede.. Kdysi jsi na mně ty šamany měl rád.. Ty malá čarodějko, říkávals.
Možná proto o tom teď přemýšlíš, možná nemá cenu dělat někde zmatek..Možná už to nejde.."
Prázdná plechovka dopadá k ostatním, začínají připomínat malou pyramidu.
Luigi:"Já se cyklim poměrně rád, i když nežiju v sudu a nečárám kruhy do písku. Víš co? Kašlem na invektivy. Myslim, že je čas, čas vyrazit. Asi to opravdu moc řešíme. Prostě to uděláme, vlítnem na to. Jak já se těšim, až tomu grázlovi dojdou jeho prázdný fráze. Máš všechno připravený? Hlavně ty propustky!"
Wanda přikyvuje, oba vstanou a mlčky seberou své batůžky. Opustí pokoj.
Následujícího dne přináší všechny televizní kanály exkluzivní reportáž: Prezident republiky nebyl opětovně schopen dokončit svůj novoroční projev. Nespokojení občané požadují abdikaci. Národ je uražen směšným a neumětelským pokusem o projev. V. K. se stejně jako minulý rok brání nařčením z neschopnosti a sklerosy, jeho připravený projev mu byl prý údajně opět ukraden ze zamčené pracovny. Psychologové bijí na poplach.
|
|
sokrates 