| Dílo #47234 |
|---|
| Autor: | Stealova |
| Datum publikace: | 20.02.2008 12:27 |
| Počet návštěv: | 1236 |
| Počet názorů: | 10 |
| Hodnocení: | 5 5 |
| Prolog |
|---|
| Takže snad šťavnatější piškůtek... |
|
| SkySkipper |
...
Došly jsme dál a nakazila jsem se taky. Skoro už tlačenice, všude okolo zuřící lunapark s oslnivými světly a hustou kanonádou, další stánky úžasných nesmyslů. K bezděčným dotykům davu se přidalo i pár těch účelových a dostávala jsem se do varu. Hopsala jsem na špičkách v rytmu burácející muziky a vyhlížela nějakou adrenalinovou atrakci, která by uspokojila náhlou touhu po divokém a nevšedním dobrodružství. Našla jsem ale jen přecpaný autodrom, vznášející se primitivní labutě, lochnesku a prostě takové ty okoukané tuctovky.
Už bych asi brala i takovou normální malou odstředivku, kdyby se do ní netlačila spousta jiných zájemců a neodsouvalo mě to až do druhé nebo třetí várky. Šly jsme ještě kousek dopředu, ale rachot pomalu slábnul a atrakce taky.
Až najednou byla před námi ohromná kulatá klec. Na vrcholku blikal nápis „SkySkipper,“ stříbrnou mříží projížděly v rytmu hromových úderů tympánů girlandy barevných světel a uvnitř snaživě hopsala a klopýtala nějaká šestiletá holčička.
„Joj, asi bych to svedla líp,“ přitáhlo mě to hned když jsem pochopila, že podlaha uvnitř je jedna ohromná trampolína.
„No, dlouho bych nohy nepotřebovala,“ zhodnotila vynález i Jana a spíš mě to ještě víc nakoplo.
„Jasně, chce to dokonalou koordinaci a orientaci v prostoru,“ tasila jsem hrdou ješitnost.
„Spíš pevný kosti.“
„Snad by ses nebála.“
„Půjdu hned po tobě.“
„Klidně.“
Vytáhla z kabelky hrst marek a unuděný kluk na lavičce rozšířil údivem oči, vyndal pecky z uší a vyhnal snaživé děvčátko. Než jsem si rozvázala boty, měl už v ruce krásný stříbrný opasek a musela jsem zvednout ruce, aby mi ho mohl připnout.
Po schodech jsme vlezli dovnitř, bosými chodidly jsem testovala hebkou, ale zrádně neklidnou blánu a když jsme se dopotáceli doprostřed, upevnil mi ke každému boku pružné gumové lano. Obě vedla někam vzhůru, do stran a seřídil je tak, aby mě malinko nadlehčovala a přidržovala v bílém, centrálním kruhu.
Naposledy pečlivě zkontroloval karabiny, zámky na pásku a ukázal mi vztyčený palec. Pochopila jsem, že už je to tady jen moje a lehko mi nebylo. Vždycky vlastně někam vlezu a pak teprv se divím a žasnu.
Zkusila jsem to umírněně a obezřetně, trochu s nohama od sebe a po třech pinknutích jsem už lítala dva metry vysoko. To bylo kruté, když jsem si představila, že je to jen ubohý začátek. Fakt ale stačilo dávat pozor na polohu těla, dobré propérování a skoky se rychle zvyšovaly, vylepšovaly a byly jistější.
A pak se mi to najednou začalo děsně líbit. Lítání bude asi moje hobby. Ve vzduchu jsem byla skoro pořád a přistávání už taky nebylo žádnou hrůzou. Když jsem se odvážila trochu předklonit a podívat se pod nohy, nedala si to fyzika líbit a začala jsem se pomalu otáčet. Jedno salto cestou nahoru a když tomu až vysoko pod kopulí malinko pomohly napínající se gumy, ještě jedno, trošinku rychlejší... Měla jsem dvě vteřiny na to, abych se naučila kormidlovat a seřídit dopad na nohy.
Dost se hodila gymnastika a taky vlastně asi i plavání, když nás tehdy testovali na skocích z věže. Dnes už bych žádné ostřejší salto na žíněnce neskočila, když se třeba jen na chvíli trénink vynechá, ztratí se rychle jistota a vlastně i odvaha, protože tu živí hlavně ty úspěšné pokusy, které dopadly ještě včera dobře. Tady snad ale žádná tragedie nehrozila a tak jsem za chvíli zkoušela i plachtění a kotrmelec dozadu.
Zčistajasna mi došlo, že neduní radostí moje vznášející se dušička, ale nějaký mohutný akustický systém. Ten kolotočový kluk asi přepnul tympány do syncu s trampolínou a tak se při každém odrazu vždycky ozval mohutný úder a virbl, doprovázený gejzíry světel, letícími se mnou vzhůru. A když jsem se odvážila přeostřit do šera, za hranice mříží, našla jsem desítky zvědavých a udivených obličejů. Musela jsem je sem přivábit od všech ostatních kolotočů.
Honem jsem v duchu zkontrolovala své parametry. Líčení skoro nula, což vůbec nevadí, podprsenka drží a zvládá nápor gravitace, bílý nátělníček určitě skvěle odráží světelné efekty a kraťounká sukénka holt nezpůsobně vlaje na všechny strany. To snad ale nikoho nepohorší, když jsme u moře a všichni mají celý den před očima holky jen v plavečkách.
Spíš jsem zatoužila předvést svým divákům něco perfektního, odvážnou exhibici. Dvojité salto dopředu, jedno vzorné dozadu a razantní výskok do…
Něco se hodně nepovedlo. Pod pasem to podezřele zašimralo a guma kalhotek sjela o kousínek níž. Zrovna dneska jsem si vzala takové ty poctivé, silnější, ale přeci jen párkrát vyprané a tudíž holt méně spolehlivé.
Polila mě nejistota a strach. Nejjednodušší, i když neelegantní bylo, okamžitě je zase trochu přitáhnout, ale když se ruce snažily nenápadně proklouznout pod sukénku, narazily na krutou překážku. Zatracené karabiny. Ke všemu jsem si zbrklým trojčením rozhádala polohu a při zpáteční cestě to chvíli vypadalo, že se zabořím do trampolíny čumákem.
Možná by to bylo nakonec lepší, kdybych tušila, jak rychle svou zradu proradný textil dokoná. Vyletěla jsem sice zase vzorně, jako vystřelená, ale spoďáry se vezly už jen na palci u nohy.
Samozřejmě to nikomu neuniklo. Publikum pochvalně zařvalo a tak nezbylo, než rychle skrčit nohy pod zadek a usilovně brzdit. S takovou praxí ovšem asi konstruktéři zábavy nepočítali. Cudná pozice dokonale zblbla těžiště a když se ve výšce začala napínat lana, děsivě jsem se roztočila. Kalhotky to vzaly obloukem někam na druhou stranu a i když nebylo čím kormidlovat, dopadla jsem jen tak náhodou na všechny čtyři. Bohužel jsem ale taky hned zase vzlétala do výšin – samozřejmě tou nejtěžší částí těla napřed…
Nedalo se nic dělat. Trampolína si se mnou škodolibě pohazovala a když jsem se ji v tom snažila bránit, byla snad ještě zlomyslnější. Každý si mě mohl prohlédnout ze všech stran, do sytosti, ale konečně jsem dohopsala, zapustila pevně nohy na zem a nadšený jekot a pískot se pomalu tlumil do zklamaného mručení.
Byla jsem otřesená, zmotaná, ale když jsem si protřela oči a spatřila před sebou ostudné prádélko, bylo hned všechno jasné… rychle sebrat, schovat, nebo nějak nenápadně natáhnout. Hanby už bylo dost. Stačilo udělat tři, čtyři kroky, rychle se shýbnout…
No, nějak jsem opět zapomněla na protivný karabiny. Gumy se zrádně a nenápadně napínaly, napínaly a když jsem se vrhla natěšeně k zemi, byla z toho další tragedie. Zadek zůstal nahoře a jela jsem hlavou dolů zase tam, odkud jsem přišla. Diváci se mohli pominout a fotografům se asi utavily blesky, než se mi podařilo znovu použít nohy.
Honem jsem začala zkoumat, jak se ten nešťastný bezpečnostní opasek rozepíná a tak kolotočový kluk konečně pochopil, že už mám radovánek dost a přispěchal mi obezřetně na pomoc. Zbavil mě všech součástek a zjevně jsem ho potěšila, když jsem dovrávorala o kus dál a oblékla se.
Měl z toho chudák trauma a musel se rychle vzpamatovat, protože ho čekaly zástupy dalších zájemců. Udělala jsem jeho atrakci nehoráznou reklamu. Prodírala jsem se dlouho civějícím špalírem, dokud jsem nenašla svou uchechtanou kamarádku. Mizely jsme trapem.
... |
|
| Epilog |
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Stealova', 20.02.2008 15:11.
| Názory čtenářů |
20.02.2008 12:34
 postmoderní rampouch
|
nojo, hezká historka |
20.02.2008 13:15
 Aglája
|
To bylo tak sugestivní, že mě polívala hrůza...solidní trapas :o))) |
20.02.2008 13:34
perverzní___hvězdář
|
toto mi připomíná spíš mnohé vypravování z dívčích časopisů: kategorie trapas.
k tvorbě to má opravdu hodně daleko. podobných povídek o ztrátě spodního prádla je i v mnohem lepším zpracování k přečtení spousta. tato ještě ke všemu kromě drobného trapasu nemá jakoukoli pointu |
20.02.2008 13:46
miirdasův piškot
|
http://www.youtube.com/watch?v=TK27aknWVI4&feature=related |
20.02.2008 14:32
postmoderní rampouch
|
no ano, jak říkám - je to historka :) |
20.02.2008 16:20
Mbonita
|
:-))teda |
20.02.2008 18:38
fungus2
|
Fajn o)) |
21.02.2008 09:55
 Montrealer
|
Ztráta kalhotek na trampolíně, copak z tebe ještě vyleze? Ukaž se, blamáž. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|