Šedivou alejí jsem kdysi šel
Viděl jsem lidi a zešílel
Zmateně jsem hledal cíl
V tom najednou se objevil.
Tančil jsem, rozradostněn vskutku,
Pak náhle jsem znovu pln smutku-
Můj cíl zmizel v dál..
Jsem jak hlemýžď bez ulity
Jako balvan zavalitý
Já špatnou cestou se dal
Stál jsem na rozcestí kolem slunce a nebe
A přemýšlel, kterou cestou se dát
Tu já k svému údivu viděl sám sebe,
Jak šlapu tam, kam měl bych se bát
Tak křičel jsem na sebe a řval:
„Vrat´ se zpátky blázně, nechoď dál!“
Ale on stále šel s ďábelským úsměvem
Až se mi ztratil zcela
A tak jsem tou šedivou alejí šel,
Viděl jsem lidi – a zešílel
Má hlava je teď moje cela
Už není kam utéct, není kam jít,
Není nač myslet a o čem snít
V zármutku šílenství
Držím svůj part
Můj cíl
Kterým je vlastně start |
|
fougeres 
muclicka 