| Dílo #64865 |
|---|
| Autor: | koa |
| Datum publikace: | 30.06.2011 01:41 |
| Počet návštěv: | 557 |
| Počet názorů: | 2 |
| Hodnocení: | |
| Já vím |
|---|
Jednou řeknu koukej
vzducholoď
a vrhnu se ze skály
vstříc svému osudu
schody si přece stavíme v letu
ale ještě ne
ještě chci prosit jaro
o kapku mlíčného deště
ještě se bojím
sejmout tu skobu ze stěny
a levitovat ve svý vlastní prázdnotě
svobodě jak hadr
kterým tak lehce myješ okna.
Cítím jen
jak se ten balón nafukuje
je plnej ozubených koleček
když sedím na střeše
a přemýšlím o vlnových délkách
o Smaragdové desce
o…
„omg
jak nahoře tak dole
pořád stejnej blbec“
ten tvůj vztyčený ukazováček
ční tu nade mnou
jak osmý div světa
a já zas na chvíli přestávám psát poezii.
-
Dík, mami.
|
|
Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'koa', 01.07.2011 11:19.
| Názory čtenářů |
30.06.2011 11:37
 Andrew Maxwell
|
máš takový hezký obrazy, co vidíš, ted jsme ti dal tipíka a líbítko u básničky, myslím Papírová, tohle už by chtělo asi trochu drog, abych to procejtil, a tak to asi nedam |
01.07.2011 11:20
 koa
|
jo dik za názor a tipík, sem to trochu pozměnila... vztahy k matce bývaj složitý :) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|