Mluvíš na mě

S tichým úsměvem přitakáváš

Když se svlékám

Tvůj zrak se potácí pod hladinou

A kvete s vlnami

Beze slov zhasínáš, když měsíc mlčí

Slyším tvé pravidelné kroky

A já se stále vsakuju do půdy

V touze uchopit kámen

Na kterém se chystáš zapálit svíci

S tichým úsměvem

Neuchopím

A nedohodím

Víš to

Jen ty víš, jak jsem zoufalá z propastí

A větrných mlýnů

Přesto naň tajně ryješ mé jméno

Aby zastínilo tvou nahotu