Dílo #55957
Autor:white
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:24.02.2009 05:31
Počet návštěv:2506
Počet názorů:25
Hodnocení:11 5
Patří do sbírky:zdřevěnělá

můj dům


bolím tě

jak v morku trámů
kompromisy

v zubaté střeše
vysychám a praskám
že nezůstává klidné místo pro dopisy


po vlastním ostří lze možná dojít k prahu

můj dům je přeci jenom žena
ztrouchnivělá
vratká
sněhem namořená



Názory čtenářů
25.02.2009 09:58
fenoménH
white napsal(a):
Standa a kolektiv: všechny řádky vlastně vznikly kvůli tomu prvnímu, klišé neklišé navíc, mnohem horší než klišáci jsou klíšťáci...vážně

kalais napsal(a):
ojojojoj po ránu takové rány do týla
v každou denní dobu :-) všem: moc děkuju za komentáře a hodnocení, původně jsem chtěla básničku hned po publikaci zamknout, teď jsem vlastně ráda, že jsem to neudělala...
máš recht, k čemu publikovat když nechceš vědět co na to ostatní. to je lepší nepublikovat :-)
25.02.2009 12:05
white
fenoménH napsal(a):
máš recht, k čemu publikovat když nechceš vědět co na to ostatní. to je lepší nepublikovat :-)
kdybych díla zamykala běžně, což nedělám, možná bych pochopila tvou dobrou radu, takto se nad ní musím spíš usmát :-)
ráda se na to, co píšu, dívám jinýma očima, tady mi ale myšlenka na komentáře byla z různých důvodů proti srsti
nakonec jsem se rozhodla jinak, jsem za to ráda, poděkovala jsem těm, kteří se k básničce vyjádřili, toť vše
25.02.2009 18:28
asi
bolí to, a přitom to není pathetické***
27.02.2009 13:01
white
taky asi děkuju :-)
28.07.2009 21:57
play
můj dům je přeci jenom žena
ztrouchnivělá
vratká
sněhem namořená

jo a jo
[ << ] [ < ]

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)