LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #3116
Autor:	Satánek
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Próza/Vyznání
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	03.02.2004 20:11
Počet návštěv:	1434
Počet názorů:	6
Hodnocení:	4

Prolog

Průhledná kamarádka, co asi neodpoví....

Sklenice a doutník

Jsi mi blízká Ty moje sklenice. Ty krásko co mě hladíš v dlani a hřeješ mě svým chladem. Koukal jsem na Tebe s mým kamarádem - doutníkem. On pořád něco povídal a já mu chtěl porozumět, jen jsem ho - chudáka němého - nedokázal přes tu jeho kouřovou clonu pochopit. Nemohl jsem sledovat jeho znakovou řeč a rozluštit tak ty skryté city, kterými k Tobě, Ty moje sklenice, hoří. Ale vždy, když jsem z něj potáhnul, rozsvítil se jako oranžová žárovka, která Tě zprůhlednila a upozornil mé chátrající smysly, že je ještě co pít. A já s radostným pocitem upil toho zlatavého moku, líbajíc ji na vyhublé tváře, zkracujíc Tebe, Ty můj soku - tím, že jsem si opět potáhnul... V tu chvílu jste na mě působili nerozdělitelně, ale poněkud odevzdaně. Sklenice se na mě pousmála a pověděla mi, že miluje doutník, neboť ji vždy políbí díky mým rtům, které na ni přitistknu, abych se napil. Doutník povídal, že mé rty, které před chvílí smočeny v obsahu sklenice, působí mu neuvěřitelnou rozkoš, když se do nich vpije ten sladký mok, co jsem právě požil... Vidím tu jen a pouze jediný zásadní rozdíl mezi Vámi: Obsah sklenice požiju, a přesto zůstane celá - jen ji znovu naplnit. Ale co doutník. Z něj nezůstane nic. Jen popel, který bude rozprášen. Avšak i přesto všechno se zachová, jako miniaturní hmota, co bude obletovat svět s pocitem, že jednomu človíčkovi udělala radost svým nenapodobitelným odérem a skvělou chutí, jenž při tom prožitku vyprchala kamsi do nenávratna. Ale neztratila se a nezapomněla ani na svou lásku....!

Epilog

Nezapomeňme také mi, že jsme tu nebo, že jsme tu byli. Bude se nám to napříště hodit...