Novoroční

Zdá se, že ptáci zaspali.

Křídlem to ťuklo do ledu,

rampouchem drnklo v záskalí,

pírko je dávno z dohledu …

Slavík má právě odzpíváno

 drozdi dnes slyší špatně

Sněhulka je teď trochu stranou

schovává v bílé šatně

svou ostře zmrzlou fujavici

a pod kabátem mdlého času

zažíná fialovou svíci

pro bíle nedotčenou krásu.

Ptáče, to nespí, jenom dřímá

je chladno v bledé souvrati.

V dáli to trochu zpola hřímá

že se zas slunce navrátí.

V kabílku  pochroumané vlny

tam, kde to nejvíc burácí,

zdá se, že polámané trny

se zimě krví oplácí.

Čekáme nejspíš příchod králů …

Ti přijdou, až to odzvoní

z nebesky azurových sálů,

až cinkne ostří od koní.

Tu sejdou na zem pískavice

a v tichu se všem omluví.

Pro lásku oblačného prince

ztratily touhu po krvi.