Dílo #15240
Autor:aldebaran
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Na pokračování
Zóna:Jasoň
Datum publikace:05.04.2005 09:09
Počet návštěv:1727
Počet názorů:12
Hodnocení:8

Prolog

Co se stalo minule: Michal byl sám doma. Po zhlédnutí stupidního hororu odešel na záchod. Jenže, když se z něj vracel, místo známého bytu, se ocitl ve vlaku, ujíždějícího zimní krajinou. Po použití záchranné brzdy zastavil celou soupravu. Ale co teď? Měli jste za úkol, si vybrat z daných možností, co se stane pak.Zvolili jste variantu: Vystoupí z vlaku a rozhlédne se po okolí.

Vlak do Flavminalu2

  Michal sáhl po studené klice od kovových dveří a zarazil se. Má vůbec jít ven? Co ho to napadlo za blbost! Trmácet se ledovým sněhem jen v pantoflích? Vždyť se může nachladit! Ale na druhou stranu, když vystoupí jen na chvíli, tak tím nic nezkazí. Nebude tam přece celý den. Nebo se může jen vyklonit z vagónu! To zas není až tak špatný nápad.
 
  Krajinu kolem vlaku tvořila nekonečná bílá pláň, kterou v jednom místě narušoval jen malý smrkový lesík a nějaké ty křoviny. Slunce zářilo vysoko na blankytné obloze a všude vládl neuvěřitelný klid. Michal se najednou se cítil o dost lépe. Byla to nádhera. To lahodné ticho! Jen kdyby nefoukal ten studený vítr. Po krátké rozvaze se rozhodl, že i když má nevhodnou obuv, zkusí udělat pár kroků po sněhové pokrývce. Třeba není zas tak vysoká. Sestoupil tedy po kovových schůdcích a jeho pravé chodidlo se už téměř dotklo závěje, když náhle pocítil, jak se s ním vagón pohnul. V ten okamžik ztratil rovnováhu a vypadl ven.
  Jako pytel brambor, který někomu vyklouzl za jízdy, díky špatně zabouchnutým dveřím, se svalil do největší závěje, jaká tu byla k mání a hořce zalitoval, že nezůstal v teple prázdného kupé.
  Oblečení obalené bílou vrstvou připomínalo živého sněhuláka. Sníh se mu dostal takřka všude. Dokonale pronikl za tričko a část se zabydlela i v nohavicích od tepláků. Hnědé ponožky byla rázem mokré od rozpouštějících se vloček a neuvěřitelný chlad mu pronikl až do morku kostí.
„Kurva!“ zařval z plných plic a zděšeně zíral na soupravu, jak pomalu nabírá na rychlosti a ztrácí se v dáli. Musel si nafackovat, když si uvědomil, co udělal za pitomost. Co bude dělat? Akorát tu zmrzne! Představa ztuhlé postavy, která se pomalu ztrácí pod vrstvami čerstvého sněhu, mu nedodávala na dobré náladě.
  Rychle se napřímil a oprášil ze sebe dotěrné vločky. Ušlapal kolem sebe kolečko a rozhlédl se po pláni. Zuby mu drkotaly a on cítil, že nebude dlouho trvat, kdy se odebere k věčnému zimnímu spánku. Zmrzlýma rukama si třel ramena a nedokázal se na nic soustředit. Pohledl zpět na sněhovou pokrývku a zarazil se. Třpytícím se povrchem si razilo cestu podivné stvoření. Na první pohled se zdálo, že se jedná o lasičku, jenže ta by musela mít nějaké končetiny a neplazila by se. Tohle bylo něco daleko horšího, had! Had v kožešině? Michal si musel protřít oči, aby se ujistil, že nemá vidiny.
  Podivný tvor zaregistroval, že ví o jeho přítomnosti a zastavil se asi dva metry od něj. Kulatá hlava pokrytá hnědou srstí se zvedla k obloze a z malé tlamičky, zakončené růžovým čumákem, se ozvalo výhrůžné: „ Řřřřřřřřřřřřřř!!!“ Nato se „had“ stočil do klubka a jako pružina ze staré matrace se hbitě vymrštil do vzduchu a obmotal se Michalovi kolem promrzlé nohy.
„Táhni, ty potvoro!“ ječel Michal na přítulné zvíře a snažil se jej setřást. Nešlo to! Chlupatá hadice se pevně obvinula kolem lýtka a držela, jak přišitá.
„Řřř řřř řřř řřř!“ vysmívala se jeho pokusům vymanit se z těsného objetí a dvojicí černých korálků mu hleděla přímo do očí.
  Michal se rozzuřil. Chtěl chytit tvora za hlavu a zabořit do jeho srsti své neostříhané nehty, jenže netušil, že chlupatý nepřítel není sám. Sněhová pokrývka se znenadání zatřásla a  z bílého povrchu se vynořilo hejno hnědých háďat. Ty už nebyly tak opatrné jako jejich kolega, hned se vrhly po své oběti a obtočily se kolem každého údu, který byl k dispozici. Dokonale ho obalily svými štíhlými tělíčky a daly za vznik poněkud nepříjemnému kožichu.
Michalovo tělo díky živoucímu obleku rychle rozmrzlo, ale začalo se příšerně potit. Teprve nyní se ukázalo, co mají chlupatí hadi v úmyslu. Jejich cílem nebylo svou obět uškrtit, ale dokonale jí zbavit veškeré vody. Hnědá srst pomalu nasávala pot z jeho pokožky a jakýmsi zvláštním procesem, jí vypařovala do chladného ovzduší, kde se měnila se na sněhové vločky.
  Michal už neměl sílu klást odpor. Nedostatek vody ho natolik vyčerpal, že se svalil do sněhu a zůstal tam nehybně ležet. Kdesi v zákoutí mysli si uvědomil, kde se vlastně ocitl. Tohle nebyla zimní krajina, ale pohřebiště. Ale co se stalo se všemi těmi těly? Nikde tu žádné neviděl. Pravděpodobně jsou zahrabána hluboko pod sněhem, kde slouží jako…..Oči se mu zavřely a pomalu ztrácel vědomí. Blížilo se nevyhnutelné. Obklopila ho temnota a kdesi z dáli uslyšel ženský hlas: „Hnusáci, jedni! Necháte ho!“

  Když se znova probral, tvář mu ofukoval chladný vzduch a nad jeho tváří se skláněla neznámá dívka v brýlích. Vzhledově sice nebyla nic moc, ale to je vedlejší. Zaostřil zrak na její bledý obličej, téměř splývající se světlými vlasy a naprázdno otevřel pusu. Dvojice vodových očí  mu okamžitě přestala hledět na oblečení a jejich majitelka se na něj usmála.
„Raději nemluv!“ pohladila ho po vlasech, „ jsi ještě slabý. Kdybych neletěla kolem, dagyšpandři by tě určitě celého vysály. Nechápu, jak ses tam dostal. Každé malé dítě přece ví, že do Zimního údolí chodí jen sebevrahové. Tys asi neměl v úmyslu zemřít? Že ne?“
„Kdo ….jsi?....kde,“ pokusil se Michal promluvit a hned se mu zatočila hlava.
„Já jsem Jaruška, víla rozkošné bolesti! No a zrovna se mnou letíš na…no, jak bych to správně pojmenovala. Na dopravním prostředku meziměstské hromadné dopravy.“
  Michal otočil hlavu a spatřil, jak kolem něj rychle ubíhají mraky. Pokusil se zvednout, ale oslabené svalstvo vypovědělo službu. Zdálo se, že dívka nelže, oni doopravdy letí. Ale na čem? Co se to vlastně děje? Jeho tělo obalovala jakási šedá pokrývka z velmi měkkého materiálu, která příjemně hřála. Cítil se podobně, jako když byl navlečen do „kožichu“ z chlupatých hadů. Brr! Při té vzpomínce mu přejel mráz po zádech.
 Dívka si mezitím poposedla o kousek dál a jemu se odkryl pohled na kovovou pelest od staré postele. Nyní mu už bylo jasné, na čem to doopravdy letí.
„T..o. je..pos..tel!“ zformuloval další větu a překvapeně zíral před sebe.
„A co jsi čekal! Létající koberec?“

Dnes nebudete volit, co se stane příště,ale..! Jaká by byla vaše další otázka, kterou byste položili Jarušce? Ta nejlepší OTÁZKA bude použita příště. Jinak si ji zvolím sám! Samozřejmě budu rád,když k dané OTÁZCE připojíte i nějaký ohlas!

Pokračování příště

Epilog
No,uvidíme, jak to tentokrát dopadne!

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'aldebaran', 05.04.2005 09:47.

Názory čtenářů
05.04.2005 09:46
aldebaran
Konvalina napsal(a):
Nenašlo by se na palubě něco k pití? Může to být i alko ;-)
Zajímavá otázka! A jak se ti líbí pokračování?
05.04.2005 10:05
flétnista
Já bych se zeptal:,, A kolik ti ta postel žere?"

No, první díl se mi zdál lepší, ale típnu i teď *
05.04.2005 10:17
aldebaran
flétnista napsal(a):
Já bych se zeptal:,, A kolik ti ta postel žere?"

No, první díl se mi zdál lepší, ale típnu i teď *
Díky! Budu se snažit, aby to příště bylo lepší!
05.04.2005 18:08
Hester
*
05.04.2005 19:46
Humble
Nejdřív kostel, potom postel. Asi bych se zeptal: „Proč jsme přehodili pořadí?“ :o)*
06.04.2005 13:53
aldebaran
Humble napsal(a):
Nejdřív kostel, potom postel. Asi bych se zeptal: „Proč jsme přehodili pořadí?“ :o)*
Tohle jsem teda nečekal. Taky varianta. Snad jich bude víc.
Díky.
13.04.2005 12:28
Igor_Indruch

dagyšpandři jsou fajn, trošku nevěrohodně na mě působí celá ta záležitost z vypadnutím z vlaku a ujetím vlaku. *

14.04.2005 11:39
aldebaran
Igor_Indruch napsal(a):

dagyšpandři jsou fajn, trošku nevěrohodně na mě působí celá ta záležitost z vypadnutím z vlaku a ujetím vlaku. *

To vypadnutí! No, nikdy nevíš, jak se tvoje tělo zachová při nečekané situaci. A proč vlak ujel, to se dovíš v jednom z dalších pokračování!
14.04.2005 16:17
Seregil
Fajnový.... líbí se mi to... zatím dobrý....*

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)