| Káva |
|---|
Po večerech poslouchám Jak hořknou slova chytrých osnov Vyřčená spolu s dechem A nevyřčená samotě Mezi nimi a mnou popíjím jedinou větu Kterou nevím Kávu vonící do dna Někde uprostřed tak vidím budoucnost Opitou Jediným šálkem kávy který jsem si uvařila sama Pro strach z probuzení |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Volný pád', 13.01.2008 20:48.
| Názory čtenářů |
13.01.2008 23:45
 HanaKonvesz 
|
smutná káva, ale dobrá |
13.01.2008 23:48
 Alan Marceau
|
věštit z lógru bych chtěl taky umět... mně se to docela líbí, není to hloupý... jen by to chtělo trošičku odlehčit... |
14.01.2008 13:01
 marienka 
|
káva je pro mě poezií, ale tohle není káva. můj pohled, můj pocit. zvlášť první odstavec- skřípe- přílišná přemíra ř a r a takových souhlásek, to ne ne ne. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|