Budu se snažit pochopit,

že život nelze uchopit

a třímat pevně jeho otěže,

třebaže

člověk chtěl by, chce…

Však chtění zabíjí,

to je věc jistá,

a láska je tak křehká, čistá,

ji každá touha spluje,

a snění

pod tíhou tužeb v prach se mění,

jak ztrácím náhle srdce Tvé

a to moje bolí…

Chtěla jsem s Tebou žít,

třeba pro cokoli,

jen Tě blízko mít…

A náhle sbohem dávám Ti,

už musíš jít…

Byls krásný, díky přelude

Kam unášíš mě zas, můj osude?

Proč svobodné srdce míti mám?

Třeba to záhy uhlídám….!