pojď si hrát... |
zničehonic se neslyšně zatáhlo zahřmělo, lehoulince rozpršelo a sotva znatelně se pohnulo něco uvnitř mé hlavy...
...poslední dílek smutku do skládačky tisíckrát slepované leporelo... "nemysli na déšť, pojď si hrát" z kostiček naděje stavět hrady
|
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'marienka', 22.01.2008 20:27.
Názory čtenářů |
22.01.2008 20:22
peepbo
|
kostičky jsou krásně kontrastní k tomu začátku |
22.01.2008 20:48
engelmar
|
Taková milá básnička, co dovede pohladit. |
23.01.2008 09:33
Haber
|
ten záver
je super
* |
23.01.2008 09:37
Anna
|
nemysli na déšť , pojď si hrát
děkuji za pozvání .. potěšilo poránu |
23.01.2008 14:52
Atyska
|
jo, milé |
25.01.2008 00:52
Angeloras
|
Kdo říká, že autorův pohled na věc je ten správný?:-D Pořád si myslím, že by uvozovky měly být až do konce...;-) |
25.01.2008 17:35
stanislav
|
pěkný |
11.02.2008 09:30
Doffie
|
** díky |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|