Myslím na tatínka, čekal nad obzorem

a maminka, jakmile udeřila její hodina, 

pelášila, seč jí nohy stačily.

A vězte, párkrát bylo ošklivo.

Nebo chlapíka, který se vztekal,

že kdosi přišlápl roháče a přenesl ho

do trávy.

A ještě rodičovskou postel.

Byla úzká a z poctivého dřeva.